První týden

Beebee se nám pěkně rozkoukává a po zahradě už lítá jako střela. Dokonce se spřátelila přes plot z jedné strany s bíglem Samem, který ji ze začátku vytrvale vyštěkával. Vždy jsme raději odešly někam za roh, aby na nás neviděl. Z druhé strany máme rotíka Deana. Ten je ale poslušný, projevuje jen velmi mírný zájem a vůbec neštěká.

Ve středu jsme byli na očkování a čekání trvalo asi hodinu. Syn Honza byl zatím s Beebee u auta, aby nemusela být v čekárně. /Mezi psy by chodit ještě moc neměla a tady se předpokládalo, že bude čekat s plnou čekárnou psů a ještě k tomu nemocných./ Tak jsem já seděla uvnitř a oni přišli, až když na nás byla řada. Příště půjdeme 16.9. a to už nás objednali. Veterinář doporučoval lepší granule, než Brit a nemusel mě ani moc přesvědčovat. Co by člověk pro zdravý růst té krásné holky neudělal - koupili jsme Pro Plan Puppy a postupně to mícháme a přecházíme. Moc jí chutná a prý už bychom neměli přidávat nic jiného, aby netloustla. Kamarádka krmí Propagem, je to prý také superpremiovka, ale levnější. Ne každému psovi, ale chutná. Jinak veterinář Beebee prohmatával a ona se samozřejmě oháněla a snažila se chytit mu ruku. Velmi důrazně nás na to upozorňoval. Prý má s choďáky špatné zkušenosti. Když je něco bolí a on na ně šáhne, tak se oženou. To jsem tedy slyšela poprvé, já ani netušila, že v Rakovníku nějací žijí. Prý jich ošetřuje několik. Musím říci, že na tom kousání jsme dost zapracovali a většinou stačí okřiknout nesmíš a ona přestane. Snažím se na ní hodně šahat, otvírat pusu, prohmátnout bříško, zvednout tlapky, ale přece jen je to štěně, tak je jak pytel blech a když se rozdovádí, musím být důraznější. Je mi jasné, že u velkého psa by to byl problém.

Jinak trénujeme přivolámí a sedni, také pusť a nesmíš. Teď právě hodně dobře reaguje na přivolání. Na "ke mně" běží přes celou zahradu a posadí se přede mne a to i když si čuchá přes plot s pejskem. Ten zázrak, který to způsobuje není moje osobní kouzlo, ale kostičky tvrdého sýra, které mám stále u sebe v ledvince. Funguje bezvadně, lépe než piškoty. Zítra bychom chtěli konečně udělat nějaké fotky, abychom ji měli pěkně nafocenou, než nám povyroste. Mám dojem, že za ten týden už je snad zase o trochu větší.

První dny

Při prohlížení choďáckých stránek, mě vždy nejvíce zajímaly zkušenosti majitelů a příběhy se psy. Chtěla bych zde průběžně popsat vývoj naší Beebee. Nikdy jsme pejska neměli a určitě i pro nás bude zpětné čtení záznamů zajímavé.

Nechali jsme pro Beebee vyrobit mooc pěknou boudu a také jsme se rozhodli spojit stavbu výběhu s místem pro příjemné posezení na zahradě, takže stavíme dost velký obdélníkový altán v jehož části bude 3 x 3,5 m výběh pro Beebee. Protože je vše ve výstavbě a také proto, že je to ještě prcek, máme ji doma. Počítáme, že bude domů chodit, ale protože bydlíme v prvním patře, kam ji po schodech nosím a protože hlavně při rozdílu teplot vevnitř a venku, to prý není pro psa zdravé, měla by být hlavně venku. Teď má místnost ve sklepě, kde je velmi příjemná teplota, když je venku takové vedro. První noc jsem tam spala s ní a byla hrozně hodná, vůbec neplakala a skoro celou noc spala. Druhou noc už spala sama a zatím po těch několika dnech je vše bez problémů. Nechtěli jsme totiž, aby si zvykla na naši noční přítomnost a museli jsme ji potom později zase přeučovat jinak. Máme štěstí, že je pohodářka. Velký podíl na tom mají i její chovatelé, kteří štěňátků věnovali spoustu lásky, ale současně je moc pěkně připravili na odjezd.

Seznámení

Naše Beebee se narodila 24.6.2009 v chovatelské stanici Preberry v Praze a má další tři sourozence - jednu ségru Blueberry a dva brášky Blistra a Bubu, kterému jeho noví majitelé říkají Samuel , Sam.
My jsme se rozhodli původní jméno ponechat, protože se nám líbilo, je dvojslabičné a nesklonné.
Domů jsme si Beebee přivezli v sobotu 22.8., takže teď, když píšu tento příspěvek kroutíme konec prvního týdne. Starší členové rodiny, tj. moje mamka a moje tchýně, neznajíce English, mají tendenci našemu zlatíčku říkat Bibinka, což je sice hezky české, ale já být Beebee, tak je za to kousnu.
A to jsme měli radost, že se jméno nedá skloňovat.