Ukecaný pes

Na foru se píše o tom, jak pejsci zpívají, když někde houkají sirény nebo jede sanitka. Beebee asi nemá ten správný hudební sluch, protože jsem si nevšimla, že by se takhle projevovala. Ale je hrozně ukecaná. Doma vydává různé zvuky, od kňučení, kňourání po vrnění. No, doma -při zahájení závodů na cvičáku po celou dobu, co seděla u nohy, kňourala.On tam v kotci totiž dřepěl její kámoš Elvis. Nejvíc ukecaná je Beebee, když vítá pána. To musí probíhat už v předsíni na dlažbě, protože Beebee se k tomu i trochu počůrá. Mě sice miluje a uznává jako vůdce, ale chlap je holt chlap.
S kocourem vyvinuli novou spolupráci. Čekají, až se otevřou dveže do spíže, kde má kocour granulky. Kocour je packou shodí na zem, ale nemůže se dostat do krabice. V tu chvíli nastupuje Beebee, která chytí krabici do zubů a máváním hlavou rozsype granule po celé kuchyni . Společně se potom do nich pustí. Pak nastoupí panička a vysype je oba na chodbu.

Trocha plánování neplánování

Tak úplně přesně se mi plánovat nic nechce, protože už vím, že člověk občas míní, ale... I tak je několik málo věcí, které bych moc ráda v příštím roce stihla. Chtěla bych už přestat odkládat a udělat zkoušku základní poslušnosti, chtěla bych zopakovat příjemné setkání v Karlštejně a zajet v květnu na sranda závody, chtěla bych se podívat na choďáky na mezinárodní výstavě v Praze v květnu a chtěla bych zase jet na chodský tábor a setkat se s milými přáteli a další získat. Už teď vidím, že je tam trošku problém v tom, že všechny akce, až na tu poslední, jsou v květnu. V květnu mě čekají ještě jiné povinnosti např maturity a Beebee taky v květnu hárala. Z čehož plyne, že nejlepší bude asi nic neplánovat, protože bůh ví, jak to dopadne.

Leden

Nový rok se rozeběhl a my stále chodíme každý den na procházky, potkáváme stejné kamarády akorát v různém počtu. Kamarádka Mija ze zahrady, kolem které chodíme a o které jsem už psala, skončila náhle svůj psí život. Přestala žrát a veterinář ji uspal. Je tam i podezření na otravu. Chudák, takový hodný pes. Bíba taky venku sežere na co příjde a kdyby chtěl někdo pejskům ublížit, měl by to jednoduché.
Minulou neděli ráno jsme byly na agility. Byla to docela legrace, protože se v tom sněhu hrozně blbě běhalo. A také jsem zjistila, že to s tím přivoláním není tak úžasné, jak jsem se domnívala. Kolega Pepa lákal svoji malou kníračku Máju úžasným pískacím míčem. Viděla jsem na Bíbě, jak v ní roste touha, ten báječný míček získat. Taky se jí to povedlo. V nestřeženém okamžiku přiskočila k Máje a míček jí vyrvala z huby....a ohluchla. Byla neodchytitelná, nechtěla ani pamlsek a celý měkký míček si narvala do huby. Nakonec se přede mnou schovala do tunelu. Pak už to bylo jednoduché. Do jedné díry v tunelu se pustil Barney, který po té pískací potvoře taky moc toužil a ke druhé se postavila panička, která toho psího neposluchu hned vytahala za kožich, jen co vystrčil čumák. No a pak, že se nic neděje, že jo.
Dnes jsme se dobrodily na cvičák a zkusily, tedy Beebee zkusila vyštěkat figuranta a taky si kousnout. Byla mi pěkná zima, protože po včerejšku boty asi pořádně neproschly a dnes v nich úplně čvachtalo.