Pod třešní

Od Marušky

Svod

Buba, Beebee, Blister

Asi šedesát choďáčků se dnes sešlo na svodu v Praze Bráníku. Musí říci, že tolik chodské radosti pohromadě jsem ještě neviděla. Psíci běhali, polehávali u svých páníčků, někteří byli na vodítku, ale všichni se chovali velmi slušně a přátelsky. Říkala jsem si, jaký by to byl kravál, kdyby se sešlo třeba šedesát jezevčíků /nic proti jezevčíkům/. Sešli jsme se s bratříčky Blistren

/ Badíkem/ a Bubou /Samem/. A nestačili jsme se divit, jak nám ti kluci vyrostli. Já jsem se vůbec nestačila divit, protože moje přesvědčení, že mám doma velkého psa, bylo značně otřeseno. Když jsem se rozhlédla kolem, zdáli se mi všichni větší než Beebee. A také byli všichni tmavší než Beebee. Až na jednu fenku, ale ta byla světlá ještě mnohem víc.

Nakonec jsme se nějak předvedly. Pro mě to byla stejně premiera, jako pro Beebee. Mám se co učit. Svod A2 /standart malý/ - ještě můžem v klidu poporůst

K2 /barva očí středně hnědé/ - máme tmavě čokoládově hnědé oči, možná to zkreslilo sluníčko

U9/10 /rozložení znaků- příliš rozšířené na hlavě,příliš rozšířené na hrudi/-svatá pravda, máme doma blondýnu

W2 /středně syté znaky/ - asi ano

Tak myslím, že jsme dopadli docela pěkně. S barvou jsme počítali a mám radost, že tam nejsou žádné výtky k postavě a zubům.

Výlet na Skřivaň a Tyterský potok

Tak tohle ta osudná kláda.

Nedělní slunečné odpoledne láká k výletu, ale kluci společně dokončují nějakou práci, tak jsou doma. Řekla jsem si , že s Beebee někam vyrazíme autem, protože do okolí se dost nachodíme v týdnu. Okolí Rakovníka je opravdu krásné skoro na všechny strany, k Berounce je to necelých 20km. Váhala jsem mezi Týřovicemi s cestou podél řeky do Skryj, nebo Tyterským potokem, podél kterého se dá dojít až k řece.

Nakonec zvítězil potok, takže jsme s Bibčou nechaly auto v malebné vesničce Skřivaň a po loukách a lesem jsme sešly k Tyterskému potoku, kde vede žlutá turistická značka. Potok se klikatí krásným údolím, kterých je kolem Berounky více /například údolí Javornice je také krásné/. Každou chviličku nás čekal nějaký brod. Beebee s tím neměla problém, ale já ano, protože jen přes některé jsou klády jako lávka a protože je stále dost vody, někde to byl pro mě opravdu sportovní výkon dostat se na druhý břeh suchou nohou. Nakonec se nám to ale stejně pěkně zkomplikovalo.

Přecházela jsem po takovém delším padlém stromě a těsně u druhého břehu jsem najednou zjistila, že Bíbí balancuje za mnou /před tím vždy počkala na břehu a já jí našla brod, aby přeběhla/ Přešla to opravdu bravurně, ale jak jsem se zastavila , ujely jí přední nohy a po hlavě zahučela pod vodu. Zadníma zůstala na kládě a předníma nedosáhla na dno, tak měla hlavu pod vodou. Já jsem po ní hrábla, ale protože jsem také ještě stála na kládě, pěkně jsem se v tom potoce zmáčela. Ještě že tam nebylo nikde ani živáčka, to byl pohled pro bohy. Bíbí přední půlku těla mokrá jako myš a já pravá půla těla také. Naštěstí jsem nepotopila foťák, mobil a doklady. Na Bíbí to žádné stresy nezanechalo, ta běhala potoky dál, ale já si pořád říkala, jak se tou vesnicí proplížím k autu. Fakt jsme byly bezva dvojka. Sluníčko ale krásně svítilo, tak kalhoty skoro uschly a než jsme došly k autu, tak už jsme obě vypadaly téměř suše / alespoň si to myslím/

Jinak vycházka nádherná, nikde lidi, příroda se probouzí, ale z časových důvodů jsme se musely vrátit ještě před ústím potoka do řeky. K Rozvědčíku nám už chyběl jen kousek.

Tak choďáčtí kamarádi, až nás přijedete navštívit, tohle je typ na výlet.

Léto v Soběšíně

Po několika peripetiích s ubytováním, kdy jsem se tak dlouho připravovala, až bude zveřejněno přihlašování, až jsem to vlastně prošvihla, mě dnes potěšil pan správce, který někde ještě vyškrábl chatku pro dva. Před tím mě ubytoval v chatce Hanka a když jsem se ptala, jaké je rozložení pokojů, abych někomu nepřekážela, odpověděl mi, že překážet nebudu, protože ji mám sama pro sebe. To mě u chaty se čtyřmi dvoulůžkovými pokoji poněkud vyděsilo a rezervaci jsem zrušila. Vůbec by mi nevadilo se o chatu s někým dělit, ale také záleží, jak jsou rozmístěné pokoje a také by to musel zařídit on, protože já vlastně nikoho ani neznám. Nakonec všechno dobře dopadlo a mně se ulevilo, protože bych tam opravdu ráda jela a potkala ty všechny milé lidičky okolo choďáků. Také se tam zkusíme přihlásit na naši první výstavu. Kdysi před mnoha, mnoha lety, ještě na střední škole, jsem v Soběšíně byla na kurzu angličtiny a hrozně se mi tam líbilo, tak si myslím, že to bude bezva i teď.

Vycházka k rybníku na Olešné

Dnes jsme se kousek svezly autem, abychom se podívaly zase někam jinam. Nedaleko od našeho domu šel zrovna jeden psí známý venčit své holky, tak jsem je nabrala do auta a vyrazili jsme společně. Alespoň to bude intenzivnější a holky se lépe proběhnou. Nakonec jediná kdo umí plavat ja malá kokřice Elza, ta se do vody vrhala poslušně a odvážně. Gina i Beebee jsou ještě mlaďošky a ještě neví, že umí plavat. Teda, alespoň si myslíme, že umí. Taky jsem si říkala, že jestli se to Bíba nakonec rozhodne zkusit, mohlo by to dopadnou tak, že pro ní budu muset skočit. Skončilo to jen broděním, k plavání se nerozhodla a pro její oblíbený tenisák jí musela doplavat Elza.

Beebee a klíšťata II.

Děkujeme za předání zkušeností z Prahy a z blízkého Rynholce. Koupila jsem Scalibor a byl nejvyšší čas. Bibíšek bude po mamince. Než začal obojek fungovat, vyndali jsme po jedné procházce 3 klíšťata z hlavy a jedno pod přední nohou. Když jsem si představila, že to tak bude každý den, obcházely mne mrákoty. Naštěstí obojek zřejmě zafungoval a od té doby už je klid.

2. dubna 2010