Před dvěma lety 18.4. jsme absolvovaly s Beebee skoro stejný výlet, o něco kratší. Tenkrát jsem šla sama s Beebee, které bylo devět měsíců. Potom jsem si nadávala, jak jsem nerozumná - doma jsem neřekla přesně, kam jedu, protože jsem se rozhodla až cestou, na celé trase jsem nepotkala ani nohu a ještě tam není signál. To byl ten výlet, jak Bíba spadla hlavou pod vodu a já se kvůli ní namočila. Ještě, že se nestalo nic horšího, protože tam bych se pomoci asi jen tak nedočkala.
Letos jsem se poučila a vzala jsem s sebou ještě taky mojí maminku, jako doprovod. Bylo mnohem tepleji, než minule, takže jsem všechny brody procházela v sandálech. K Berounce jsme stejně opět nedošly, protože už bylo dost hodin a musely jsme se otočit zpět. Už nám chyběly tak dva kilometry. Je tam krásně, ale bohužel se musí jít stejnou cestou zase zpět, i když ten cíl, kam se má dojít je hospoda U rozvědčíka, známá z knížek Oty Pavla - takže lákavé místo-))
Na procházce jsme potkaly Chunky s paničkou a že prý jdou trénovat stopy. Tak jsme se přidaly, abychom to po dlouhé době zase zkusily.Vyfasovala jsem půjčené dva předměty a tvrdý sýr a našlápla jsem jeden lom. Sýr jsem začala dávat zřídka až tak 30m od začátku a do lomu vůbec. Pak jsme se šly projít a asi po půl hodině jsme přišly zpět.
Protože jsem neměla dlouhé vodítko, rozhodla jsem se, že Bíbu prostě vypustím jen tak. Romanka se rozloučila s předměty a obě jsme měly radost, že nepokládáme mobil nebo peněženku-).Bíba se chytla a šla po stopě, požírala sýr, k předmětu čuchla -ten se sežrat nedal- a šla dál.Tak jsme si vysvětlily, jak to má vypadat a šla dál. Vystřihla perfektní ostrý lom a po pár metrech jí vítr donesl vůni sýru, který přešla a který ležel ještě před lomem. Tak se pěkně vrátila, sýr sežrala, chvilku hledala, našla pokračování stopy a k závěrečnému předmětu zase jen čuchla.
Závěr: Mám velkou radost, že jsem Romance mohla vrátit oba předměty.První část stopy byla pěkná, lom se vydařil. Rozhodla jsem se, že Bíba je dostatečně nadšená stopou /vždy mě táhne, že se nedá udržet/ a že prokrmovat nebudu. Ani po předmětech. Dostane slovní pochvalu a odměnu až na konci. Musíme zase hodně trénovat zaléhávání předmětů i bez stopy.
Ve čtvrt na sedm ráno jsem společně s naším trenérem agility Frantou vyrazili do Křimic. Franta byl moc hodný, že ochotně se mnou jel místo mé mamky, která nemohla. Byl to opravdu dlouhý den, takže bylo fajn, že jsem tam nebyla sama.
Chvílemi sice foukal studený vítr, ale slunce svítilo celý den, tak jsme si spálili obličej.Oba běhy jsme se sice diskvalifikovaly, ale běhy to byly docela pěkné. U jumpingu jsem zaváhala u jedné skočky, jestli jdu správně a Beebee mi skočila zpět. V agility jsem asi pozdě začala volat- no prostě Beebee vběhla do tunelu místo na áčko. Vždy jsme běžely první, protože jsem byla první v abecedě. No, nevím, jestli je to výhoda.Trému jsem měla, pořád se hrozně bojím, že se v parkuru ztratím. Když já mám jistotu, pes běží moc hezky. Sice ne nejrychleji, ale spolehlivě.
Na zkoušce jsme byly první a máme tak první postupové V- výborný a zlatou medaili.Čekali jsme tam kvůli ní asi další dvě hodiny do půl šesté.
Ještě jsem se chtěla zmínit, že Lenka Ř měla pravdu, když mě varovala, že látková bouda má moc sítí, které nejdou zakrýt. Když mně se holt líbila barva... Dnes to dopadlo tak, že jsem doma nechala velký hadr na zakrytí a že se mi Beebee nepodařilo uhlídat a mám síťovinu na dvou místech rozpáranou. Zkusím to dát k sedláři, že by tam našil látku.
Dnes jsme příjemně potrénovaly agility. Od posunu času se posunuly i tréninky na pondělí odpoledne. Máme krásná červená vyšitá agility trička, tak v nich budeme honit parádu. Nejbližší závody budou 14.4. a požádala jsem trenéra Frantu, aby jel do Křimic se mnou. Tak jsem zvědavá, jestli se hned ve všem nediskneme. Musím zase začít dávat Beebee do látkové boudičky, aby tam nedělala bordel a vydržela ležet. Jo a já bych asi měla začít jíst ginko na mozek, abych jí to nekazila-))).
