Vycházky

Pátrala jsem pátrala a pejskaři mi řekli, že v Rakovníku chová chodské psy ještě jedna paní. Dnes na vycházce jsme potkali paní s křížencem, který byl celý černý, ale jinak byl skoro choďák. Daly jsme se do řeči a ejhle, byla to ta dotyčná dáma. Říkala, že si hned myslela, že to, co vedu je choďák. Sama má už jen toho pejska z útulku, ale choďáky miluje. Tak jsem se dozvěděla, že pejsek, který v Rakovníku byl, se narodil v roce 1993 a jmenoval se Clark z Gipova /od pí. Lenky Fejerové/. Tak teď to vypadá, že Beebee je asi jediný choďák v Rakovníku. Možná, že to nebude nadlouho, protože všude, kam přijdeme, vzbuzuje zájem a moc se líbí. Jako vyslanec plemene u nás je moc šikovná.

Stavba II

Asi po dvou týdnech zmizeli dělníci z naší zahrady. Od té doby se zatím nikdo neozval. Trochu nás to znervózňuje, protože chybí dodělat jedna moc důležitá věc. Zeď z prken na západní straně u sousedů. Bez ní je tam průvan a pro pejska nezdravo. Získaný čas jsme využili k natažení pletiva, což manžel s Honzou dokončili včera. Uvidíme, jak bude pletivo pevné nebo spíš, jak moc se do něj bude Beebee opírat. Dnes jsme začali s lehkým, postupným zvykáním. Když naši chtěli vyjet autem, moje mamka tam Beebee zavřela. Manžel pak ke svému úžasu z balkonu viděl psa zapříčeného do půl těla pod plotem vedle vrátek. Prý tak rychle ty dvě patra na zahradu už dlouho neseběhl. Placatá Beebee se pomalým couváním vyprostila sama a my musíme nejdříve ještě přidělat řadu dlaždic, aby ta mezera pod plotem nebyla tak velká a přestala lákat.
Joo a zítra 24.11. máme malou oslavu- Beebee bude 5 měsíců. Musím ještě doplnit jednu informaci, která z toho plyne a na kterou mě museli upozornit moji drazí. Víte, kdy bude našemu zlatíčku půl roku?

Vycházky

Naše odpolední vycházky s Elvisem se už staly skoro tradicí a vždy, když jsem kolem třetí hodiny doma, chodíme s ním a jeho paničkou ven. Někdy se na nás nabalí i další známí, a tak už vodíme docela slušnou smečku. Dnes jsme měli 5 pejsků: Beebee, Elvis, Gina, Elsa a Dorka. Až na Elvise samé feny. Gina je čtyřměsíční štěně výmarského ohaře. Nejdříve se Beebee trochu bála, protože byla menší, teď ale roste jako z vody, je vyšší, neúnavná a samozřejmě velmi rychlá běžkyně. Elvis, ten si většinou jde po svém, ale z ostatních psů ji nikdo už nechytí. Dorka je temperamentní roční kříženec kokra. Gině se podřídila, ale s Beebee je stejně veliká a každou chvíli se jí snaží umravnit a podřídit si ji. Bíba má sebevědomí jak hrom a vůbec se nedá, takže se je snažíme držet, aby si šla každá po svém. Elsa patří k Gině a je to drobná a moc hodná kokřice. Když občas ještě potkáme někoho dalšího, je opravdu veselo.
Včera jsme Beebee doma fotili a měli jsme radost, jak pěkně klidně leží. Pak jsme zjistili, že jí není dobře. Asi venku něco sežrala, nebo jsme to přehnali s odměňováním. Naštěstí to zvrátila a začalo se to zlepšovat. Dnes už jí nic nebylo. Stejně ale dostala všeho méně.

Procházky

Beebee je taková malá psí vyslankyně, která má v naší rodině, respektive u mojí maminky bořit předsudky o psech. Do doby, než jsme si Beebee přivezli, existovaly pro mojí maminku pouze dva druhy psů. Ti malí, co nepřetržitě štěkají a po každé návštěvě se zuřivě sápou, umažou jí oblačení a neustále si vynucují pozornost a potom ti velcí, jejichž jedinou touhou je vás porazit na zem a sežrat. Vyslankyně to zvládá skvěle. Dnes mi maminka volala do práce, jak Beebee na procházce pěkně šla na vodítku a jak poslouchala, jako by rozuměla každému slovu. Maminka se stále bojí psů, které by mohly potkat, tak ji z vodítka nepustila. Hluboký zážitek měla z toho, jak pokaždé, když jí ujely nohy/mamince/ a sedla si do bláta /opět maminka/, Beebee k ní přiběhla, přimáčkla se k ní a olízla jí obličej. Stalo se to hned dvakrát, protože se byly venčit v dešti a mamča si vzala špatné boty do terénu.