Větřkovice 2012 - 2

Trénovalo se dvakrát denně. Jednou ráno v 6 a odpoledne ve 3 nebo ve 4 a podruhé ráno v 8 a odpoledne v půl šesté. Jednou open, jednou jumping. Parkury fakt supéér, jak by řekli místní - trojkové. Takže já asi ani jeden nedoběhla celý bez chyby. Prostě hlava mi to nebere - buď zapomenu cestu, nebo způsob řešení parkuru. Utěšovali mě, že se to zlepší, ale nevím, nevím...
Beebee je asi všechny běhala jen kvůli mně, protože v tom vedru to nemělo jiskru. Nejlepší trenink byl v pondělí od tří odpoledne - teploty ke 40, stín skoro žádný. No přežily jsme a zocelily se.
Dnes ráno s mírným ochlazením už zase čertík divočil a vyštěkával mě na míček a parkur byl taky viditelně rychlejší.
Doufám, že jsem si něco zapamatovala a hlavně, že to budu umět použít. Jestli se zadaří to pořádne doučit, mohlo by nás to trošku zrychlit.

Větřkovice 2012 - 1

Cestu 470 km jsme zvládly bez problémů a největší problém vyvstal až na místě při hledání tábora. Odpoledne jsme věnovaly cachtání v rybníku.
V sobotu na závody bylo dost horko, ale ještě ne tolik, jako v následujících dnech. Bylo to jako v
 Německu :  J1, J2, J3 a A1, A2, A3.
Bohužel zkoušku se mi nepodařilo zaběhnout a dostaly jsme první disk na oficiálních zkouškách ( určitě ne poslední). Málo jsem volala a Beebee se vydala po trase, kterou už znala - z tunelu na houpačku místo na dálku. A to ta houpačka byla dost daleko. Moje chyba. Potom už jsme to doběhly myslím docela pěkně.
 V jumpingu shodila předposlední tyčku, ale to nebyla fakt moje chyba. S jednou chybou a dlouhým časem - 6. ze 14. Bez chyby bychom byly 4.

Trénujeme

Po skončení hárání jsme zašly na trénink, potom jsme měly týden pauzu a dnes jsme vyrazily opět. Je bezvadné, že Beebee už doma vydrží v klidu. Hlavně dopoledne to pospává, akorát se stěhuje, aby při tom polehávání na mě stále viděla.
Jak přijdeme na cvičák, je z ní blázen, který neustále vyžaduje házení míčků a talířů. Talíře jsem dost omezila, protože si nejsem jistá, jak by měla mít správně doskoky a nerada bych jí zbytečně přetížila klouby. Všimla jsem si, že dost dopadá na zadní a nevím, jak ty bezpečné dopady učit.
Jí prostě nezajímají jiní psi, jí jen zajímá, kdy už zase poletí míček. Agility jí stále baví a večery na cvičáku jsou super. Dnes jsme skončily za šera ve čtvrt na deset.

V pátek nás čeká dlouhá cesta a v sobotu bychom se měly zúčastnit oficiálních závodů. Také mám výčitky, jak jsme se teď celé prázdniny flákaly, že netrénujeme stopy. A to odložení bez dohledu... no nevím, nevím, jestli na tu ZPU 1 budu mít na podzim odvahu.