Vánoční dopoledne aneb možná něco spadne ze stolu

Vánoce

Dnes je štěňátkům vrhu B Preberry přesně 1,5 roku, protože se narodila o Svatojánské noci. Přejeme bráškům a sestřičce, aby svým páníčkům dělali jen samou radost a doufáme, že se někdy na nějaké akci setkáme.
Říkali jsme si, jak je to prýma, že Beebee chodí kolem ozdobeného stromečku a vůbec si ho nevšímá. Ležela spořádaně pod stolem v kuchyni a mezi tlapkami - čokoládové kolečko i s háčkem.
Děkuji všem majitelů čtyřnohých kamarádů za krásná přání, která nám posíláte. Za každé, které rozšíří naši malou sbírku jsem vděčná a mám z nich velikou radost/pošli Blacku -)/.

Počítadlo mi ukazuje 100 záznamů. Tak mi to krásně vyšlo na Vánoce přesně 100 napsaných povídání.

Vše jako dřív

Ještě jsem zapomněla napsat jednu věc. Jakmile hárání skončilo, z Beebee je zase stejný poděs jako před tím. Takže moje radost z pejska, který celý večer leží pod stolem a sleduje mě zvlhlým pohledem, byla jen časově omezená.
Pejsek už zase leží jen krátkou chvilku, mění místa a lítá po celém domě, aby mu někde něco zajímavého neuteklo. Upřímně řečeno takhle je to přesně ona, zvědavá mrška a už si nás tak vychovala, že by nám to její šurdění i chybělo.
Vztah s kocourem se zase posunul dál. Kocour nikam neprchá, na Bíbu žárlí, takže v její přítomnosti se předvádí, jak se umí dobře mazlit. Dokazuje si důležitost, takže pije z její misky a když může, žere i její granule. Dnes ležel v obýváku na koberci na zádech, se všema čtyřma nahoře a vůbec mu nevadilo, že Beebee kolem něho chodí. Asi už zapomněl, že ho Beebee včera zvrhla ze skříňky v prádelně i s košem, ve kterém spal.

Sníh, sníh

Škoda, že jsem s focením na přání ještě jeden den nepočkala. Dnešek by byl ideální. Zima jako na horách a díky mrazu se stromy a keře oblékly do krajky. Vyrazily jsme s Beebee na procházku hned po obědě, abychom užily sluníčka. Potkaly jsme několik běžkařů, protože teď už je tam lesem vyjetá pěkná stopa. Beebee se na nikoho nevrhá ani nikoho nepronásleduje, takže pohoda. Potkaly jsme kamarádku labradorku Jáju, která roste jako z vody a už Beebee přerostla. Beebee se také po delší době proběhla s kámoškou Claris, která s páníčkem cvičí u středočeských záchranářů a tam má chodských kamarádů hned několik. Cestou z lesa jsem zašla na cvičák zaplatit členský příspěvek a tam se slavilo. Kdyby na mne Bíbík nečekala v kotci, určitě bych tam vydržela mnohem déle, ale určitě mě to uchránilo od bolehlavu způsobeného vypitím většího množství šampaňského a svařeného vína.
Beebee už zase vypadá jako docela mohutný pes, tak jsme ji dnes vážili. Má 19 kg, což si myslím je na její nižší výšku akorát. Když si vzpomenu, jak vypadala na podzim bez srsti, naskakují mi pupínky-).
V tomto blogu jsem založila novou stránku pojmenovanou Přání 2010. Známí s pejsky vyrábějí krásné novoročenky a přišlo mi zajímavé je sesbírat. Doufám, že tím neporušuji copyright. Pokud by to někomu vadilo, samozřejmě jeho přání ihned odstraním. Pokud čte tento blog někdo, kdo také vyrábí přání, budu ráda, když přispějete do sbírky.

Dnes odpoledne

Zima

Máme tu opravdovou zimu a to mě donutilo vyměnit krásné teplé barvy podzimního blogu, který jsem si užila jen tak krátce. Když zima, tak zima. Úvodní fotečka z loňské zimy- z března letošního roku. V tuto chvíli ještě zdaleka nemáme dorostlý tak krásný dlouhý kožíšek, ale už se na tom pracuje. Beebee už nevypadá jako podvýživená chudinka a začíná vypadat, jako dobře krmený pes.
Venku je sice krásně jako v pohádce a zasněžené náměstí s vánočním stromkem a nasvíceným kostelem je nádherné. Beebee si to užívá, ale já se stejně těším, až budu moct na blogu použít teplejší barvy symbolizující jaro a léto.

Lenošení

Tak si pěkně lenošíme. Já mám najednou mnohem víc času, protože jsme vynechaly odpolední procházky. Beebee se zklidnila, přestala šurdit a díky tomu se po příchodu ze zahrádky povaluje po sedačce v obýváku, když jsem v obýváku nebo pod stolem v kuchyni, když jsem v kuchyni. Jediná věc, která ji vyruší je, když někdo přichází nebo odchází. To vstane a jde ho doprovázet.
Dnes prý pěkně vyfoukaná po dopoledním norování na zahrádce ve sněhu, usnula na dvě hodiny na gauči v obýváku mých rodičů o poschodí níž. Tak se nám z ní stává pěkný gaučový povaleč. Jsme moc rádi, že může takhle trávit čas s námi, protože před tím s námi neměla trpělivost a za chviličku už přešlapovala u dveří.
12.12. je poslední část klubové ligy- zase poslušnost a agility. Chtěly bychom se zúčastnit, ale teď jsme s výcvikem na štíru a hlavně netuším, jak to bude s háráním. Řekla bych , že je to pro nás ještě moc brzy.

Po půlroce

Dnes podle očekávání začala Beebee hárat. Už několik dnů bylo jasné, že se to blíží, protože se Beebee líbila pejskům ještě více než normálně. Puberťák Barney už z ní měl týden zamotanou svoji psí hlavu a v agility místo na skákání myslel na skákání. Ještě, že je to slušně vychovaný pes, který poslouchá páníčky a tak si dal vždy říct a vše odběhal.
Kdybychom se bývaly byly přihlásily na zkoušky, byly bychom je bývaly o fous stihly a asi i udělaly, protože tentokrát to prý probíhalo v klidu a pohodě. Takhle buď budeme muset zkusit přesvědčit výcvikáře, aby zkoušky přesunul z května na duben, nebo doufat, že to nějak stihneme.

Opět agility

Dnes už nebylo tak krásné počasí jako minulou neděli, ale zase nám to podstatně lépe běhalo. Daly jsme několik čistých běhů v pěkné rychlosti s krásným suverénním náběhem do slalomu, že už při to běhu jsem byla v úžasu. Bíbík totiž běhala slalom úplně sama a úplně bezchybně. Šla dopředu tak dobře, že chvílemi stačilo opravdu jen navádět hlasem. Taky jsem se trochu pošetřila oproti minule, protože jsem toho nemusela tolik oběhat. Byly jsme moc pochváleny, jak jsme se hodně zlepšily. No, asi je nějaká příznivá konstalace hvězd, či co. Nejhezčí na tom je, že jsme nic nemusely tvrdě trénovat, ale šlo to samo. Stačí ukázat, několikrát zkusit a je to. Na tohle je Bíbík užasná - do všeho jde, hrozně jí to baví a učí se hrozně snadno. Tak je to vážně radost.
Teď nás čeká obtížnější nácvik. Musíme se naučit běhat hlavně slalom na pravou ruku. To bude asi trochu oříšek, protože pejsci, kteří dělají poslušnost ví, že se musí držet nalevo od páníčka a najednou to po nich chceme obráceně.

Nový vzhled aneb může za to Alzheimer

Zlákala mě možnost vyzkoušet si různé šablony blogu. Myslela jsem, že to testuji jen na zkoušku a o to větší překvapení bylo, když můj původní vzhled blogu nenávratně zmizel a řičelo na mě rudé pozadí. A v tu chvíli zaúřadoval ten německý doktor. Rozvržení blogu si pamatuji, ale víte, že jsem si nedokázala vybavit, jak přesně vypadal a jakou šablonu jsem vlasně používala? A to na něj koukám i několikrát denně.
Tak jsem si řekla, že všechno zlé je k něčemu dobré a vytvořila jsem nový vzhled. Moc se mi líbí, ale až napadne sníh, budu muset hledat něco aktuálního.

Krásný den

Počasí si to rozmyslelo a rozhodlo se, že nám ještě připomene, jaké to bylo v létě. Říkala jsem, že není možné, aby nastal takový obrat v tak krátkém čase. Poté, co čtvrteční noční tlaková níže dostala dokonce ženské jméno a mně začaly rychle ubývat prášky na hlavu, musela jsem uznat, že meterologové budou mít asi pravdu a žene se něco převratného.

Přišel opravdu krásný letní den, který si určitě všichni náležitě užili.

My jsme měli od tří cvičení agility a blbli jsme až do tmy a kolem procházely a projížděly do lesa mraky lidí. Byl tam provoz jak na Václaváku. Vzala jsem foťák, ale v pohybu fotky nic moc. Po doběhnutí jsem byla vždycky uplně vyřízená. Oni to staví čím dál tím delší, nebo co?

Myslela jsem, že Bíba bude stejně zničená jako já, když mezi tím ještě běhala za míčky a na závěr udělali velkou psí honičku, ale pořád mi tu cábruje a nechce si lehnout a chrnět.

Klubové závody

Byla to další dobrá zkouška. Měla jsem lepší pocit, než minule. Pan rozhodčí dělá opravdu rozhodčího a hlavně mohly jsme se na různé nejasnosti ještě potom zeptat. Získaly jsme 48 bodů a nejvyšší bodovou ztrátu jsem způsobila já sama.Tak pěkně postupně:


1/ přivolání 9 za šikmé posazení- moje chyba, zapomněla jsem se nasměrovat čelem ke psovi



2/ovladatelnost na vodítku 7- Beebee mě vždy ze začátku, což je právě když se to hodnotí, předbíhá a dělá to i problém při zahýbání vlevo
Beebee a Cira



3/sedni-lehni 8 dvakrát povel, protože jsem po sedni musela ještě syknout


4/odložení za pochodu vleže 9 - Bíbík ušla ještě asi délku jednoho psa než si milostivě lehla


5/Aport volný 5- tady byla ta moje chyba, protože po přivolání jsem jí sama aport hned vzala, což byla práce psovoda navíc/ no, bála jsem se, že buď míček upustí nebo ho nebude chtít dát, tak jsem to nevydržela/


A pozor ! 6/ odložení psa opět 10


Nebylo to tak hrozný, ještě lépe zmáknout aport, nebo netrojčit a počkat, co udělá pes a můžeme být přes 50.


Stejně asi počkám do jara, nejde mi ani tak o tu zkoušku, spíš aby pes spolehlivě uměl to, co má. Samozřejmě stejně se může stát, že to pokazíme a neprolezeme, ale alespoň budeme připraveny. Třeba se ještě trochu uklidní a mně se povede jí naučit šoupat zadek za sebe, místo přemetu přes hlavu při povelu vlevo k noze. Taky pan rozhodčí říkal, že je sice moc hezké vidět, jak to pejsek s radostí vykonává, ale tohle už je prý trochu moc s radostí -).


Ptal se, co jsme za rasu, jestli kříženec? Na chodského psa, jestli má papíry? Asi mu přišlo divné, že Cira je taky choďák a vypadá jinak-(.

Agility byly dvě dráhy. Prošly jsme vše docela rychle, ale nějaké trestné body jsme nasbíraly, protože jí to tak baví, že je někdy moc hrrr. Překážky skáče a nepodbíhá, takže moje spokojenost.

Do komentářů ke Karlštejnu jsem přidala odkaz na video od Marušky.

Agility

Sešli jsme se dnes naposled v 5 odpoledne, protože příští týden už bude ten správný čas a určitě už bude brzy tma. Já jsem takový nezávislý člen, který rád přijde, ale neplánuji žádné závody, nejvýše klubové příští neděli, to by ještě šlo. Protože bych pro zábavu nejraději dělala také poslušnost a stopy, začne se nám to pěkně křížit. Obě skupiny, do kterých chodím asi poběží současně v neděli odpoledne. Tak možná budeme přecházet z menšího cvičáku na větší a opačně. Jenom aby nás nakonec z obou pěkně nevykopali, když tak sedíme na dvou židlích-).

Dnes nás bylo méně, tak se taky méně čekalo a to bylo něco pro Beebee. Naučila se už skákat ty správné vysoké překážky a hrozně jí to baví. Je vidět, jak je natěšená, až poběží a udržet ji chviličku sedět před první překážkou dá práci. Je při tom vždycky hrozně rozjívená, když doběhne. Stíhá ještě za odměnu sbírat míčky, takže dnes sem já vydržela a všechno odběhala, ale Bíboš usnula nejdříve v kuchyni pod stolem a potom na gauči. A to už je co říct.

PS.Ta chodká fenka na cvičáku není Beebee, ale je z Městečka. Její jméno nevím/majitelka jí říká Beky/, ale doma má ještě kamarádku Koru Z Dašického zátiší. Tak už vím- Beky se jmenuje Brenda Od Strážné skály.

Na stejném místě

24.10.2010

červen 2010

Na cvičáku

Dnes jsme nejdříve měli ukázku s přednáškou na stopy. Uplné začátky, ale pán na psa vůbec nemluví a dlouhou dobu 10-15 minut i více ho nenechá z prokrmeného kruhu vyjít /přišlápne vodítko/. Pak ho krmivem nasměruje k prokrmené výrazně našlápnuté stopě a pes jde volně a vodítko táhne za sebou. Měl na to pětiměsíční malinu a ten šel v klidu s nosem přibitým u země. Pěkně. Beebee je šikovná, ale hrozný temperament a neklid, takže si myslím, že by jí stopy mohly i trochu pomoct krotit netrpělivost. Nejdřív chodila pomalu, ale jak získává jistotu, jde rychleji, než bych chtěla. Asi začneme častěji dělat jen nášlap. On říkal, že to využívá i pro staré psy a nechá je sbírat třeba 30 minut. Oni mají radost a procvičí smysly.
Po přednášce byla poslušnost- nic moc /začíná chodit slušně u nohy až tak po 5 minutách/. Stejně jsme se rozhodly zúčastnit se klubové soutěže v poslušnosti. O nic nejde a podle toho se rozhodnu, jestli půjdeme v listopadu na zkoušky. Teď, jak je chladno jde zase výchova stranou a s Beebee šijou všichni čertíci. Když má chvíli vydržet sedět nebo ležet, musím se nejdříve rozzlobit.
Potom jsme zkoušeli agility. Poprvé Beebee odskákala všechny skočky na nejvyšší výšku a nesnažila se je podběhnout. Dvakrát jsme to zkusily na zahradě a najednou to jde bezvadně. To mám moc radost, hlavně aby jí to vydrželo i příště.

Karlštejn

Beebee mi za zády chrní na gauči, což už samo o sobě je nezvyklé, ale je to výsledek moooc podařené akce Hejbni kostrou Vicka od Strážné skály a nadšené skupiny kynologů z karlštejnského cvičáku. Ti všichni úžasní, nadšení lidé připravili báječný den pro pejsky a asi 30 jejich páníčků.
Tak takhle bychom museli makat každý den, aby pejsek pěkně klidně chodil a spinkal-). Odpolední Karlův pětiboj se nám moc dobře dařil. Beebee krásně proběhla a proskákala překážky, nechala se vozit v kolečku a moc pěkně zvládla poslušnost. Nejúžasnější disciplína byl aport buřta. Beebee je normálně všežravá, pažravá, a protože ráno nedostala kvůli jízdě autem nažrat bylo nabíledni, jak tahle disciplína dopadne. Já si myslela, že přiběhne a cestou bude buřta kousat.To jsem se dost spletla-- Beebee to zapíchla a dokud buřta nezblajzla, tak byla na přivolání hluchá. Stejně jsme ale vyhrály krásné druhé místo a bylo to o to milejší, že na prvním místě byla naše maminka Berrinka s Maruškou.
Nejhezčí na celé akci bylo, že jsem se setkala opět s některými známými, nebo s lidmi, které jsem znala jen po internetu. No a počasí nám také přálo, takže paráda. V komentářích je odkaz na Maruščino video.

Závod Memoriál Františka Karase

Tak a už to máme za sebou. Naše první závody. Výsledky nevalné, ale zkušenosti veliké. Je to výborná věc, zkusit si před zkouškami závod. V podstatě o nic nejde, ale pravda je, že člověk je tvor soutěživý a doufá, že dopadne ještě lépe, než předpokládá.

Byly jsme 9. z 11 a já vlastně až při závodě zjišťovala některé informace, o kterých jsem měla vědět předem. Například, že aport si tam mám dát už na začátku, aby to pes neviděl. Pak by se nestalo, že pejsek po odpoutání místo chůze u nohy běží pro aport a nám strhnou první bodíky ještě než jsme de fakto začaly -(.Co naplat, že to při cvičení před tím nikdy neudělala. Stále ještě neumíme pořádně volno, ale už se na tom pracuje. Příště také budu přivolávat psa při chůzi k noze, protože tam rozhodně můžu ztratit méně bodů než při předsednutí. Tráva čvachtala po celonočním dešti, ale náš nejlepší cvik bylo dlouhodobé odložení. A to jsem myslela, že to bude nad Bíbčiny síly. No, na dálku jsem na ní vysílala tak výhružné pohledy, že si ani nevšímala cizího aportu a ležela připláclá a jen mě hypnotizovala pohledem. Specální cviky se také bodovaly a tam jsme ztratily bodíky opět za to, že se pes málo vzdaluje na volno/co by jinde člověk za to dal/. Jinak ostatní cviky OK, ale to měli dobře skoro všichni. Rozhodovalo se prostě hlavně na poslušnosti. Máme co cvičit, ale alespoň už vím, do čeho potom o zkouškách půjdu.

Fotky ze závodu jsou na fotogalerii.

Karlštejn

V sobotu 2.10. se chystáme na výlet s chodským psem na Karlštejn. Tak jestli budeme OK a počasí trošku slušné, chtěly bychom přijet. Je to jedna z mála akcí, která je od nás ve snesitelné vzdálenosti a hlavně nemusí se přes Prahu, tak si tam troufnu autem.

Veterinář

V pátek jsme byly s Beebee u veterináře na očkování proti vzteklině. Při vážení navážil jen 16,5kg. Budeme muset zvýšit příděly. Beebee má hodně pohybu, teď hodně běhá i po zahradě a jak už chodím do práce, tak už toho bokem přes den tolik nesmlsne. Asi je to tím. Teď jak nemá podsadu, tak je najednou opravdu drobná. Zrovna jsem objednala další pytel Firstmate a vet řekl, že bych možná kvůli srsti měla změnit krmení. Musím napsat, že opět sbírám informace už delší dobu. Byla a jsem přesvědčená, že Firstmate svým složením je opravdu moc dobré krmivo a pokud není problém někde jinde, nechápu, že před tím po Proplanu byla srst podstatně lepší. Fakt nevím, jak se rozhodnout, aby po vylínání byla srst kvalitní. Jestli třeba ještě dokoupit zátěžovku od Firstmate a míchat to a přidat lososový olej? Teď v létě měla Pacific Ocean, což jsou samé ryby a srst stejně nebyla to, co dříve. Rady a zkušenosti jsou vítány.

Strašlivé jezerní strašidlo!

Tentokrát ale nemyslím sebe.

Skryjská jezírka

Dnes jsme uskutečnily dlouho plánovaný výlet. Počasí bylo nádherné, tak jsme odpoledne vyrazily s kamarádkou a její bíglicí Fridou do Skryj. Docela dlouho jsem tam nebyla, tak mě převapilo, jak malebná a čistá vesnička se ze Skryj stala. Nechaly jsme auto na návsi a vydaly se po modré k jezírkům. Došly jsme jen k dolnímu jezírku, bylo hodně vody a skála nad jezírkem, po které bychom musely lézt, byla strmá a kluzká. A stejně bychom potom musely zase klouzat dolů. Přes potok byla dlouhá a vysoká lávka s mezerami asi 70cm široká. Diváci se pobavili, protože Beebee šla za mnou, dost se bála, pokrčila nohy, že je měla jak jezevčík a vypadala, že po té lávce leze po břiše. Zvládla to ale se ctí. K řece se prochází bývalým pionýrským táborem, kde rozprodali jednotlivé chatičky a lidé tam jezdí, zdobí si je a mají tam předzahrádky. Po vystoupání do kopce je krásně vidět splav a na protějším břehu Šlovice. Tyhle výhledy si potom snažím připomenout, když je hnusně. Výlet jsme zakončily občerstvením ve Skryjích.

3x1

Ráno jsem byla na cvičáku, kde se konala brigáda, protože se blíží období skládání zkoušek. Původně jsem myslela, že už budeme dělat, ale teď mi přijde, že stagnujeme. No, je to hlavně tou změnou rytmu na začátku roku. Než se to trochu zaběhne, máme ve výcviku rezervy.

Po návratu z odpolední vycházky jsem měla neodbytný dojem, že mám místo jednoho psa psy tři. Nechala jsem Beebee čekat venku před dveřmi do sklepa, zavřela jsem za sebou dveře a došla se přezout do místnosti s kotlem, která má okenko na druhou stranu domu. Dojdu tam a okénkem na mě z venku kouká Beebee. Zula jsem se a přešla do prádelny, která má okénko na druhou stranu než kotelna, abych vyndala prádlo z pračky. A okénkem na mě kouká...Beebee.
Vezmu koš s prádlema jdu garáží ven, otevřu dveře a tam před garáží vzorně sedí a čeká ...Beebee. Není to k zbláznění?

Vystoupení v Chrášťanech

Vyrazily jsme s kynology na vystoupení v blízké vesnici. Děti ukončovaly prázniny a kromě hasičů na fotbalovém hřišti byli i pejsci.

Začali jsme s agility. Byly tam tři skočky, dva tunely a kruh. Poprvé jsme to zkoušely před lidmi a dvě chybičky se vloudily( dokonce dvakrát za sebou), protože mě Beebee dvakrát předběhla a musela se k překážce vracet. Navádět šla ale dobře. Potom byla poslušnost. Chůze u nohy bezva, všechny obraty super. Zato na místě - to kouká, kde co lítá a panička aby to snad dělala za ní. Při odložení za chůze musela být opravena, protože místo stoje a sezení chtěla ležet. Odložení vleže šlo dobře a při odložení na dlouhou vdálenost si Bíbík trochu popolezla. Přivolání super. Poslední cviky se povedly - pejsci leží v řadě a mezi nimi, jako had, procházejí děti. Pejsci leží v řadě a přes ně jde čivava tak, že každému pěkně skočí na hřbet a dolu. To jsme ještě nedělaly, Bíbík to zvládla bezvadně ale čuměla jako puk-).

Potom byla ještě ukázka obran, tam si Beebee jako začátečník vyštěkala figuranta a potahala peška(díky Vojto). Štěkání na povel stále při každé příležitosti cvičíme, ale stále neumíme.

Jinak bylo krásné počasí, dala jsem limču a společně klobásu, pokoukaly jsme, jak střeží tašku a zadržují zloděje a jely jsme domů.
Nějaké fotky snad časem budou, protože někdo tam i fotil.
Doma jsem z Beebee vyčesala asi jednoho celého psa chlupů, takže černá je zase černá a lesklá.

Rok doma

Dnes je to přesně rok, kdy jsme si Beebee přivezli domů. Není to tak dlouhá doba a z malého štěňátka je psí slečna. Pěkně si nás všechny omotala kolem ocásku.

Fouká

Tak se nám ochladilo a začalo foukat. Zatímco já jsem docela zklamaná, protože jsem si konec prázdnin představovala teplejší, Beebee je naprosto ve svém živlu. Pejsek se probral z letní únavy horkých dnů a začal být podstatně aktivnější. Je to takové neřízené torpédo, které je k neutahání. Včera jsem musela odházet bezpočet míčků a klacíků, aby se Bibiš zklidnila natolik, že mě přestala u překážek chytat za ruku, dělat kotrmelce, skákat na hlavu a začala dělat, co se od ní čekalo. Dnes jsme se domíčkovaly a doklacíkovaly na cvičák, hodinu cvičily včechno možné a skákaly přes všechno možné. Potom jsme ještě šly na houby a Beebee asi 5km blbla v lese. Honila šišky, brodila louže prala se s Ginou a doma místo ležení lítala s míčkem v hubě.
Jestli se neoteplí, budu jí muset přivázat na záda batoh s cihlou nebo mě uštve-).

Fotky od Ašara

Chtěla bych poděkovat páníčkům od Ašara za opravdu mooc krásné fotky ze Soběšína. Protože jsme si nějak nestihli vyměnit kontakt, řeším to alespoň tímto způsobem. Jedno foto jsem použila na hlavní stranu blogu, ale je jich tam spousta povedených. Snad to nevadí, že jsem je zkopírovala. Mám z nich moc velkou radost. Buďte tak hodní a dejte na forum KPCHP odkaz na rajče, určitě uděláte radost i mnoha dalším lidem.

Beebee a Atrey

Cesta na Český Štemberk

Soběšín 3

Jak jsem si myslela, už si přesně nepamatuji, který den bylo co. Tak jen to nejdůležitější. V úterý a v pátek přijel Vojta Maurer dělat figuranta. Choďáky moc chválil a hodně se mu líbily mladé feny. Beebee si také zkusila a protože Vojta dovede bezvadně vycítit, co který pes potřebuje, nakonec bylo vidět, že kdyby se s ní pracovalo, zvládla by i obrany. Vojta dělal i besedu a vyprávěl o převýchově psů, přidával spoustu různých zážitků z praxe a bylo to moc zajímavé. Ve středu si Beebee čuchla k pravé nefalšované vlčici. Přivezl ji s sebou Ruda Desenský a bylo moc zajímavé, jak tříměsíční štěně vlka přečte psa a bez problémů si zjedná respekt. A to při tom nemusí skoro ani pohnout tlapkou. Beseda s Rudou byla výborná a posezení trvalo od 10 hodin s přestávkou na oběd až do 3 hodin odpoledne. Ruda i prakticky ukázal majitelům, co dělat a jak odstranit problém. Protože to všechno byly celkem drobnosti, místní chodíci žádné závažné kázeňské problémy neměli, šlo odstraňování ráz na ráz. Bíbinčino tahání mu trvalo asi 30 vteřin. Pravda je, že to bylo důrazné, ale na druhou stranu, velmi se to zlepšilo a Beebee teď ve většině situací chodí tak, že mám vodítko ve dvou prstech a odpadlo věčné škubání za krk. Takže jsme obě spokojeny. Samozřejmě, když máme potkat někoho hodně známého, nebo jí utíkají okolní pejsci, tak táhne stejně, to je ale snad docela normální a neřeším to.
V dalších dnech jsme okoukly bonitaci, jely dvakrát vlakem, očuchaly /tedy Beebee očuchala/ dravce na Českém Štemberku, koupaly se v řece /Beebee stále jen brodí, ale už se nemusí přemlouvat/, vstávaly brzy ráno a zkoušely stopičky v lese na poli i na louce, hledaly houby, kamarádily se - já s bezva lidmi a Beebee s bezva pejsky. Beebee hned získala několik psích obdivovatelů. Naši nejmilejší kamarádi byli Atrey Magic Inferno, Ašar Temný Onyx, Bady Acacia Hill a také Sagar- Gar Z Dašického zátiší. Šurďa si vzala do smečky hned celý tábor, vítala skoro každého a kdybych ji neměla pořád na očích prolezla by všechna auta a všechny chaty. V tomhle nemá žádný respekt a drzá je jako opice.

Soběšín 2

Sobota
Naše první výstava. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne, když je Beebee tak světlá, ale nebyla jsem vůbec nervozní, protože mi to bylo úplně jedno. Byla to dobrá příležitost, zkusit výstavu, když už tam bydlím. Kdybych věděla, že tam bude kolem 130 psů a kromě úplných začátečníků, jako já i zkušení vystavovatelé, asi bych to vzdala už dopředu. Doma jsme zkoužely běhat kolečka na výstavním vodítku, ale nakonec jsem se neodhodlala ho Beebee dát. Bála jsem se tahání mezi ostatními psími slečnami. Nakonec problém nebyli choďáci, ale sluníčko, které pálilo a Beebee ho nesnáší a vždy se snaží schovat do stínu. Tak i v kruhu nechtěla stát a bylo jí horko. Zlatý obojek a karabina na vodítku. Pan Václavík se mi docela líbil, hlavně jak říkal o některých kulatějších psech " V dobré výživové kondici"- do teď nevím, jestli je to pochvala nebo ironie, ale asi to byla fakt pochvala. Měly jsme pěkný posudek, ale dostaly jsme VD - opravdu je Beebee hodně světlá. Na druhou stranu viděla jsem opačný extrém, kdy fena znaky neměla a byla výborná. Jak jsem četla na foru VD u pana rozhodčího bylo docela pěkné, protože byl dost přísný a dal i několikrát D.

Posudek: Čtrnáctiměsíční fena dobré výšky, hlava nese standartní chrup, pevný hřbet, pěkný hrudník, více rozšířené znaky.
Škoda, že v posudku není, že máme krásná krátká ouška.

A mimochodem, k ránu mi bylo chladno a Beebee asi taky, protože najednou šup a už se ke mně mačkala na mé posteli. Bylo to moc příjemné a když to není doma, tak to bylo už na celý pobyt povoleno. Vždy směla na mou postel jen na spaní, tak jak se zhaslo, hop a už se tulila.

Soběšín 1

Pořád jsem psala, že nemám co psát, teď, co jsme se vrátily ze Soběšína je těch informací tolik, že se mi do psaní ani nějak nechce. Asi bych to potřebovala ještě nechat odležet, jen se bojím, abych to neodležela tak dokonale, že to zapomenu.
Jela jsem sama s Beebee a chtěla bych tu poděkovat všem choďáckým lidičkám, se kterými jsem se mohla bavit. Jsem totiž osoba velmi ukecaná, pro kterou mlčet znamená téměř psychické týrání a než jsem se seznámila, cítila jsem se dost opuštěně. Naštěstí to netrvalo odlouho a prožily jsme s Beebee zajímavý pobyt, který byl pro nás obě moc přínosný./např. panička si v noci užívala, jak je to bezva, když se může zahřívat kožíškem přitisknutého psíčka/
Pátek
Přijela jsem první ze všech a ještě než mne ubytovali, manžel musel odjet. Tak jsem na třikrát přetahala naší výbavu přes celý kemp a to ještě s Beebee na vodítku na ruce. Pobyt začínal večeří, do které bylo daleko, tak jsem se po zabydlení rozhodla hledat hospodu s jídlem. Byl to moc pěkný výlet, poznala jsem blízké okolí, dobře se najedla v Kácově a ušly jsme s Beebee asi 12km. Nevím, která z nás byla více utahaná, ale usnula jsem asi v 9:30 při poslouchání Toulek českou minulostí z mobilu. To Beebee ještě spala na podlaze na dece.

Koupání

Dnes jsme se zase byli koupat v rybníku. Hned jak jsme vylezli z auta, čekalo nás překvápko. Po cestě proti nám šel choďák s paničkou. Hned jsem se začala vyptávat, protože to není u nás časté setkání. Zase jsem ale nechtěla být moc vlezlá, takže informace mám jen částečné. Paní bydlí v Praze a u nás v Přílepích mají chalupu. Pokud se nepletu, tak pejsek se jmenuje Aron, jsou mu čtyři roky a není chovný, protože mu nenarostly dva zoubky. Paní bydlí v Praze někde blízko části Šeberov a pejsek je z nějaké chovné stanice směrem z Prahy na Benešov. Paní nebyla moc konkrétní a mně bylo hloupé vyzvídat podrobněji, i když mě to samozřejmě zajímá. Pes byl pěkný, dobře zbarvený, spíše drobnější.
Beebee zase pobíhala ve vodě podél břehu a na centimetry přesně si hlídala hloubku, aby neporušila svoji pomyslnou hranici. Tak jsme se nakonec rozhodli a poponesli jsme ji do hlouky. Krásně doplavala ke břehu. Ne, že by se tam od té chvíle nadšeně drala sama, ale žádná scéna nebyla a do vody lezla dál. Tak až jí dojde, že to umí, snad už začne plavat sama od sebe.

Návštěva

Beebee už běhá jako srnka, našlapuje normálně. Chvilku jsme byly u rybníka, tak běhala do vody za míčkem. Stále si hlídá, aby šla jen tam, kde stačí. Alespoň už skáče do vody bez váhání.
Pracovně přijela návštěva se dvěma malými dětmi. Jednomu bylo asi dva roky a jeho bráškovi šest. Šla jsem se podívat na zahradu, proč Beebee tak zběsile štěká, protože to normálně nedělá a on jeden z kluků přišel okukovat výběh. Určitě se musela bát, protože oba kluci byli tmaví černoušci a to Bíba ještě neviděla. Nemohla jsem ji vůbec uklidnit, pak jsme jí spolu přes plot do výběhu dávali pamlsky a už to bylo dobré. Chlapec se ale bál podat jí pamlsek, když nebyla za plotem, tak jsem ho odvedla. Za chvíli zase štěkot, tak kouknu z okna a kluk běhá psovi před plotem a křičí a straší ho. Dostal vynadáno a vysvětleno co a proč se smí a nesmí. Byl to jen malý kluk, ale stejně je tenhle "posránkovský "/pardon neumím to jinak nazvat/přístup zajímavý.

V lese

Opět bylo to hrozné horko. Beebee má na zahradě vaničku s vodou, které se ale obloukem vyhne a postaví se do ní, jen když ji hodně přesvěčuji. Pro míček do bazénku skočí, ale žádné radostné cachtání se nekoná. Až po sedmé hodině jsme vyrazili do lesa, ale bylo tam stále dost horko. Beebee si asi něco píchla do tlapky. Protože se jí nikdy nic podobného nestalo, byla dost ve stresu, lehla si a nechtěla se hnout. Po prohlídce tlapky jsem nic nenašla, buď to vypadlo a nebo je to hluboko. Po delší době šel s námi také můj muž, tak si tu procházku hned hezky užil. Chvíli Beebee nesl on, chvíli já. Pak jsem rozhodla, že to znovu zkusíme rozchodit. Beebee se naučila nožku odlehčovat a šla sama. Postupně se zdálo, že už skoro nekulhá. Došli jsme až domů, nožku jsem umyla, ale stejně tam nic nevidím i když mi jí Beebee stále s velmi trpícím výrazem podává. Tak doufám, že z toho nic nebude a zítra už to bude lepší.

Agility

Dnes večer jsme se zúčastnily prvního opravdového tréninku agility a moc se nám tam líbilo. Párkrát jsme před tím zkusily tunel, nebo něco skočit. Dnes jsme poprvé běhaly takové lehké "štěněcí " dráhy. Beebee to běhala, jako by to cvičila už dávno. A kdybych se jí tam občas mezi překážkami nepletla já, běhala by ještě lépe. Určitě nás to obě bude bavit a příští čtvrtek půjdeme zase.

O nej voříška

Dnes od rána ZKO Rakovník pořádala den pro děti a jejich pejsky. Utrhla jsem se od velkého úklidu a dorazila na začátek ukázek výcviku. Beebee nejřív táhla jak divá, protože tolik pejsků a ještě k tomu koně na jednom místě už dlouho neviděla. Pak se rozkoukala a už bylo dobře. Neodvážily jsme se jít na postavenou agility dráhu, protože to, co máme za sebou, jsou zatím jen pokusy a zdálo se mi, že dnešní vedro není úplně to nejlepší na premieru. Vystoupily jsme ale společně v řadě při ukázce poslušnosti a to nám šlo dobře. Jen při odložení vleže se Beebee dřív zvedla, ale vsedě a ve stoje to už bylo Ok. Děti udělaly hada a procházely kolem odložených psů a hladily si je. Všichni v řadě včetně Beebee byli úžasní/a to to Beebee nikdy nedělala/. Byla bez problémů, v klidu a zdálo se, že si to užívá. Další úkol pro děti a pejsky byl, že děti měly pejsky překračovat. Možná jsem zbytečně starostlivá, ale řekla jsem si, že novinek bylo dost a nechci, aby se něco pokazilo, tak jsem Beebee stáhla.

Bylo opravdu velké teplo, tak jsme zajely k nejbližšímu rybníku a začal nácvik lezení do vody. Ani tenisák na hladině do vody nenalákal. To Beebee zkoušela ze břehu, co to dalo, krk jak žirafa a když to bylo stále málo, tak to vzdala. Takže jsem ji musela pěkně vzít a postavit do vody. Za chviličku už tam pro míček skákala sama, dokonce i břicho si namočila. První krok k plavání byl učiněn.

První narozeniny

Máme narozeniny

Dnes oslavuje vrh B Preberry 1 rok. Blahopřejeme oběma bráškům a sestřičce. Určitě dělají svým páníčkům samou radost, jako Beebee dělá radost nám. Uteklo to jako voda a místo malého štěňátka máme doma docela poslušnou psí slečnu. Teď začínáme teprve skákat a zkoušely jsme na cvičáku běhat různé překážky. Beebee to moc pěkně jde, akorát já musím zlepšit fyzičku-).

Růžové focení

Každý den chodím kolem krásného růžového keře. Je nejvyšší ze všech, které cestou míjíme, tak jsem měla už několik dnů v plánu vyfotit před ním Beebee. Dnes jsem konečně vzala foťák a cestou se přidaly k Beebee a Elvisovi ještě dvě psí slečny. Protože to bylo hodně na slunci, Beebee tam vůbec nechtěla zůstat a stále odcházela. Ať jsem uplácela nebo se zlobila, pořád mi zdrhala do stínu. A tak z mé představy "pejsci pod růží" zůstaly trosky. A byly to zmatky pod růží.

Na cvičáku

Po měsíci jsme dnes vyrazily na cvičák. Já, jako správný pejskař s batohem na zádech /petka s vodou se někam dát musí/ a Beebee jako vždy s neustálým žadoněním po míčku. Cestička se nám pěkně zazelenala, tak jsme si to hezky užily. Normálně tím směrem chodíme skoro každý den, ale v poslední době jsme tam nebyly asi tři týdny. Příroda řádí jak divá, stromy se krásně olistily a když do toho zasvítí sluníčko, je to prostě paráda.

Konečně jsme se vyfotily s Ciruškou. Akorát že Beebee se pořád nějak hýbala, tak na fotce nic moc. To Cira je jiná modelka!

Výcvik dobrý, ale jako vždy máme problém s výdrží v odložení. Pejsci se odloží, páníčci udělají skupinku a postupně jeden pejsek po druhém do skupinky chodí. Všichni ostatní pejsci ale čekají v odložení. Chvíli to Beebee slušně vydrží, ale čím déle to trvá, tím je to horší. Začne se zvedat a intervaly, kdy leží se zkracují. Je to prostě nad její síly, vždyť ona je to šurdilka šurdivá a závislačka závislá.

Dalších pár fotek je ve fotogalerii.

Všední dny

V posledních dvou týdnech nemám moc co psát, tak jsem se rozhodla napsat o tom, že nemám co psát. Už aby to hárání skončilo. Je to pěkná otrava, když nemůžeme chodit na procházky, jak jsme zvyklé. Každé ráno kolem šesté chodíme házet míčky na louku a vždy trochu procvičíme poslušnost. Na cvičáku se dělaly zkoušky, tak jsem myslela, že to půjdu okouknout, ale místo toho jsem marodila s angínou. Když jsem pročítala řády, myslím, že téměř vše na ZZO už máme. Jediná věc, která moc nejde, jsou obraty vlevo. To Beebee místo aby svižně posunula prdelku dozadu, vyskočí jako klokan, udělá přemet a teprve potom si sedne. Je to ale samozřejmě moje chyba, protože se to takhle naučila, jak jsem jí před čumákem mávala žvancem. Nechci nic uspěchat, na zkoušku půjdeme, až si budeme jistější. Na cvičáku jsme také moc často nebyly, cvičíme si samy, protože si myslím, že když se cvik provede správně, neměl by se moc opakovat, to je potom kontraproduktivní. U Beebee vidím, jak ztrácí pozornost /tohle, myslím, platí pro choďáky obecně/, ale s německými ovčáky to takhle pořád dokola cvičí běžně. Nicméně v den, kdy jsem se rozhodla svoji docházku zlepšit, začala Beebee hárat.
Asi je to tím, že jde o první hárání, ale žádné zástupy potenciálních nápadníků se nekonají. Sláva. Měla jsem strach, že se nám budou jezevčíci podrabávat pod plotem, sousedovic bígl, že ho přeskočí a sousedovic pitbul, že ho rozkouše. Bígl si nás nevšímá a pitbul posedává a smutně kňourá - tak aby to také tak zůstalo.
Také jsem nás přihlásila na první výstavu. Když už v Soběšíně stejně budeme, tak proč to nezkusit, že? Na stránkách KPCHP jsme si nechaly změnit jméno z BeeBee na Beebee, aby nám vše souhlasilo. Už je to opravené.
Ještě alespoň týden vydržet a na vycházku s Elvisem si budeme muset počkat alespoň týdny dva. Sichr je sichr.

Beebee a Myška IV

Nastala neuvěřitelná situace. Zateplujeme dům, tak kolem dokola od 6 od rána po lešení chodí dělníci s vrtačkou. Zateplujeme střechu, takže od šesti ráno chodí dělníci po střeše a trhají plechy. Beebee hárá, ale i kvůli dělníkům a otevřeným vratům nemůže být venku. Já ležím v pokoji s angínou, sklopené žaluzie, neboť kolem oken mi procházejí lidi a vrtají do zdí a ti nad hlavou vrtají do stropu. Pokud se do té doby nezblázním, bude pro mne pondělní zkoušení u maturit balzám na nervy.