Beebee a Elvis

Tak naši lidští kamarádi se proměnili na kamarády psí s lidmi. Dnes jsme vyrazili pokusně ven s naším sousedem v ulici. Je to dost velký dobrman a jmenuje se Elvis. Elvis je rošťák, lítá jako divoch, třemi, čtyřmi skoky je na konci pole, ale jinak je to také dobře vychovaný pes, který umí poslouchat a ví, jak se chovat k štěněcím slečnám. Říkala jsem si, že jestli se budou honit jako s Izim, tak bude z Beebee placka, ale pejsci vědí svoje. Pěkně se očuchali a pak už jen pobíhali kolem nás. Elvis vpředu a Beebee za ním. Bez honění a v klidu. Na zavolání přibíhali oba a často si sedali opačně - Beebee před majitelku Elvise a Elvis ke mně. Na závěr vycházky každý vypil vodu ze své misky, Beebee prověřila, jestli v jeho hrnci nezbylo něco od oběda, prolezla plůtek a vycachtala se v leknínovém jezírku. A protože bylo opravdu teplo, s mokrým bříškem se rozplácla na chladivý plech. Myslela jsem, že bude unavená, ale žádná únava na ní po celé odpoledně vidět nebyla. Tak snad bude mít alespoň pěkné sny, jak se dere za svým dobrmaním kamarádem vysokou trávou.

Další fotografie jsou na galerii. Zatímco Elvis je pěkně ostrý, Beebee jako vždy rozmazaná, jak mizí ze záběru.

Beebee k neutahání

Jak nám pejsek pěkně roste, tak se stále častěji přesvědčuji, že je to tryskomyš k neutahání. Jediný, kdo je utahán po našem společně stráveném čase, jsem já. Venku Beebee zvládá několik činností současně. Běží za míčkem, vymáčí se v bazénku, vezme do tlamičky něco fuj /třeba pecku, kámen.../, zazápasí si s hadicí /to jí baví ještě více než míček/, za stromkem kousne do časopisu, který si tam někdy předtím odnesla, prohloubí díru u angreštu - tu si kope a já jí zahrabávám, sebere míček a běží se mi s ním ukázat. V kuchyni už také nespinká umotaná kolem misky. Zlaté časy. U ničeho dlouho nevydrží, tak střídáme hračky, děláme rybník na podlaze - proč by měl být bazének jen na zahradě, když ho můžeme pěkně oběma packama vyhrabat z misky? Nejspolehlivější zábava je okusování prasečího ucha. U toho vydrží docela dlouho. Tak 15 minut. Když už si přece jen lehne, samozřejmě musí všechny v rodině následovat a vyprovázet, a tak, chudinka, musí zase hned vstát a někam běžet. Někdy je pro mě vysvobození, že jí můžu dát do místnosti ve sklepě, kde jí nic nerozptyluje a asi se tam i prospí, protože je tam moc hodná.
Také jsem chtěla napsat, jak Beebee vítá nás a všechny návštěvy. Vrhne se k nohám, připlácne ouška k hlavě a vrtí celým zadečkem. No a taky se při tom vždycky počůrá. Dnes u mě byla kamarádka a Beebee se jí moc líbila. Akorát jsem jí říkala, že jestli si nechce myslet, že chodský pes vypadá jako vesnický voříšek z ulice, musí si chvilku počkat, až opadne největší radost a náš miláček postaví ouška a narovná se.

Beebee u veterináře

Tak tentokrát na třetí injekci očkování už jsme byli objednáni. Díky tomu jsme vůbec nemuseli čekat. Beebee byla moc hodná, pan doktor bez problémů zkontroloval zoubky a při injekci se také necukala. Jen se ptal, jaká je, že prý jí z očí kouká pěkné šibalství. Za ten pohled určitě může pálení v ksichtíku, Beebee je přece úplně hodné štěňátko! Vážně je zatím zlatá, jen nám stále hrozí, že buď se o ní někde přerazíme, nebo jí něco uskřípneme. I když vypadá, že spí sebetvrdším spánkem, vždy se zvedne a jde za vámi a protože ještě neumí "zůstaň", je docela těžké dojít si pro něco do místností, kam ji nechceme pouštět. Jak už jsem psala, je to hlavně z toho důvodu, že jak tam vleze na koberec, tak čůrá. Při odchodu jsme museli projít kolem dvou obrovských německých ovčáků. Beebee se jim moc líbila a jeden pan majitel řekl:" Jen počkej , maličká, za chvíli budeš velká jako on."Tak jsem si říkala, že naštěstí nebude, protože ten pes byl opravdu krásný, ale obrovský.
Abych nezapomněla, když jsme ji přivezli 22.8., vážila 4,50 kg. Teď 16.9. měla 6,60 kg. To je pěkný přírůstek,že? Jestli se mi ji někdy v nejbližších dnech podaří změřit v kohoutku, tak to sem dopíšu. Obávám se ale, že s měřením to bude jako s česáním, to nám taky moc nejde.

Beebee a Izi

Měli jsme návštěvu. Už podruhé nás přišel navštívit havanský psík Izi se svým páníčkem Markem, což je spolužák a kamarád našeho Honzy. Když u nás byli poprvé, nebyla jsem u toho a Beebee byla u nás jen chvilku. Co do velikosti byli tenkrát na tom stejně. Izimu je teď 5 měsíců a musím říci, že obstál se ctí. Honili se a prali tak vytrvale, že oba už sotva pletli nohama, ale vždy jeden z nich dal impulz k další honičce, až jsme to v zájmu jejich zdraví museli ukončit vodítkem. Jak už jsem psala Izi obstál se ctí - jeho mety byly tak rychlé, že Beebee měla co dělat, aby ho stihla a co do ostrosti smyček a zatáček, tam byl nepřekonatelný. Jako malý sporťák u země běhal ostřejší zatáčky než Beebee, na kterou díky vyšším nožičkám působila větší odstředivá rychlost. Vše se dost špatně fotilo, protože foťákem se blbě chytali, nebo to byl jen jeden chumel černých chlupů. Beebee bude dnes určitě spinkat jako čerstvě narozený pejsek.

Beebee kousací

Tak pěkně rosteme. To bych nevěřila, že se packy můžou prodlužovat tak rychle. Už nejsme nemotorné štěňátko, které se pracně škrábe do schodů. Beebee se díky delším nožičkám prohání po zahradě jako blesk a už by uměla i vyskočit na postel, kdybychom ji tam nechali.Všude se nacpe nespustí nás z očí a všude za námi proleze. Stále moc pěkně reaguje na přivolání, pouze v jednom případě se nechce nechat chytit - když najde lejno. To je pro ní zřejmě lahůdka lahůdek a já jí ho tedy rukou z tlamy opravdu nevyndavám. Zato využívám toho, že se jí líbí proud vody z hadice, tak jí alespoň pořádně vystříkám tlamu.
Jako každé štěně Beebee má kousací chvilky. Myslím, že do toho nejde uplně natvrdo, protože to ani moc nebolí. Buď se jí snažím do tlamy narvat její vlastní hračku na kousání- třeba uzel, občas její vlastní packu a když už je opravdu tak rozjetá, že by se člověku pověsila na nohy, vystrčím ji na chvilku za dveře. Většinou se rychle uklidní.
Chodíme také na takové kraťounké procházky do blízkého lesíka. Nikdy jsem psa neměla, tak mě překvapilo, jak pěkně si mě Beebee celou procházku hlídá. Drží se stále pár kroků kolem mě a když je vpředu, stále se po mně otáčí a čeká, až ji dojdu. Kéž by jí to tak vydrželo, ale nedělám si iluze. Až si okolí pořádně prochodí a získá jistotu, už to bude asi horší.

Beebee a kocour Myška

Už 10 let máme doma kocoura Myšku. Jméno dostal, protože když jsme si ho přinesli, byl malinký na dlaň a šedivý jako myška. A ke všemu jsme si mysleli, že je to kočička. Teď je mu tedy deset a je to tlustý vykastrovaný kocour. Od malička se mu špatně dýchalo, takže prohánění od štěňátka by mu asi nedělalo moc dobře. Doufali jsme, že si kocour zjedná respekt a budou se s Beebee tolerovat.

Od začátku jsme je vždy na chvilku začali seznamovat. Beebee na něho štěkala a obíhala ho, ale spíš to byla výzva ke hře. Kocour chvilku seděl a pak pomalu začal ustupovat. To udělal asi chybu, protože když rádoby důstojně odchází, Beebee je mu v patách. Teď je velmi opatrný a hodně se všude rozhlíží. Beebee už většinou neštěká. Už se několikrát stalo, že Beebee přilítla na zahradu, kde on na zemi spal, ale protože jen upřeně civěl a ani se nepohnul, ona si ho vůbec při svém řádění nevšimla. Na vzájemné pachy si už asi zvykli, tak se to časem snad nějak podaří.

Na co si ovšem naše Beebee zvykla velmi rychle, je kocourova miska v bytě mých rodičů v kuchyni v přízemí. Jednou nebo dvakrát se jí podařilo vyluxovat zbytky. To se poměla, protože náš sedmikilový Myška dostává od mé mamky papat konzervičky a aby to neměl tak fádní, má v tom ještě šunčičku. Beebee teď předvádí následující číslo: Na zahradě běhá za míčkem, najednou nechá míček míčkem a začne zdrhat na opačnou stranu. Vyběhne schůdky, vlítne do garáže, vyběhne příkré schody do prvního patra a přes halu hurá do kuchyně. Ten, kdo je s ní zrovna venku jí doběhne až u misky. Teď už prázdné, protože my jsme taky dost chytří. Akorát, že mi kazí mé úsilí o to, aby neběhala do schodů . Já ji padesátkrát denně nosím ze schodů a do schodů a ona si pak takhle lítá. Teď se ochladí a dveře do domu už budou zavřené, tak mlsná chytračka bude mít šmitec.

Fotogalerie

Fotografie budu dávat na http://picasaweb.google.com/ivana.brabcova