Obedience s Lucií

Pro velký úspěch jsme se rozhodli zopakovat seminář s Lucií Stemmerovou. Počasí nám opět přálo, takže jsme si to v počtu 9 psů pěkně užili. Dokonce padly návrhy o uspořádání neoficiálních a později i oficiálních závodů. Třeba by se i nějací chodští kamarádi objevili. Zatím cvičila za choďáky Bíba a Ciruška.
Je spousta věcí, které neumíme, ale Lucia dokáže pěkně srozumitelně poradit, jak postupovat při nácviku. Musím se tedy přiznat, že kromě chůze jsme tomu cvičení moc nedaly. Asi nejzásadnější cvik, který by se hodil pro rozlišné úkoly je povel Vpřed. To je bohužel bída. Do boxu na míček Bíba vyběhne v pohodě, ale třeba před překážkou, aby reagovala jen na zvukový povel, to je problém. Možná je to i tím nacvičeným doprovodným gestem z agility.
Na druhou stranu, je to pro ní hra a je fajn, že je pořád něco nového, co je možné nacvičovat....a o agility ani nemluvím. Příští sobotu závodíme bez tréninku po půl roce odpočinku.

http://obe-rakovnik.rajce.idnes.cz/Obedience_s_Luckou_Stemmerovou-24.8.2013/

fotky od Romanky

Vylínáno

Pořád ještě chlupy padají a  Bíbík je jak skřítek. Vypadá tedy hrozně, ale vlastně jí to přeju, protože kdo by se v těch vedrech tahal s hustým, dlouhým kožichem.

Slunečnice 2013

V pátek 27.7. jsme vyrazily dlouhou štreku k Jindřichovu Hradci. Po zprávách o hodinovém čekání na dálnici jsem se rozhodla zvolit trasu na Příbram a vedro bez klimatizace řešit častějšími zastávkami. Nakonec jen poslední hodina jízdy už byla dost nepříjemná, protože bylo kolem poledne. Jako obvykle byly jsme tam první. Naše chatička byla ve stínu pod stromem hned u Ratmírovského rybníka. Po ranním vychlazení a ubednění se ji dařilo udržet chladnou  i v těch největších vedrech až do odpoledne. Následující sobota a neděle byly opravdu tropické, probíhala výstava a přehlídka plemeníků, tak jsme se pohybovaly, plazily po táboře.

Dorazili staří přátelé, které jsem dva roky neviděla a poznala jsem další milé majitele chodských pejsků. Bíba se opět předvedla jako nezničitelný zvědavec, který si lehne, jen když je zavřený sám v chatě. V trochu chladnějších dnech ( když bylo do 30) jsme podnikli několik výletů. Všechny byly moc vydařené ( když odmyslím zážitek s vosami, které nás prohnaly a poštípaly Františku), ale stejně na nich bylo nejlepší to souznění psů a lidí.

Myslím, že domů se nám nikomu moc nechtělo, ale všechno holt jednou skončí a alespoň krásné vzpomínky zůstanou.

Cesta domů byla o něco rychlejší, ale bylo větší vedro, protože jsme vyjížděly až v půl desáté.
Beebee už druhý den vyspává a asi i trochu teskní, protože jí chybí, stejně jako mně, to hemžení psích a lidských kamarádů.

 Děkuji přátelům, že jsem se necítila osamělá, i když jsem přijela sama. Moc si vážím toho, že jsem se potkala s veselými, milými lidmi, se srdcem na dlani, kteří mají stejné milé a veselé psy-).
No vždyť se říká: "Jaký pán, takový pes."


Vše dokumentují moc pěkné fotky od Kačky.
http://kaciholubova.rajce.idnes.cz/Dovolena_s_CHP_-_Slunecnice_2013/#