Přání pro všechny, kteří nás čtou.

Dnes je Beebee přesně půl roku.

Vánoční dárek. Při vyndavání zabalených dárků, které byly schované pod mojí postelí, jsem našla tu dlouho hledanou koženou pantofli. Bůhví, kdy se Beebee zdařilo vlítnout v ložnici pod postel i s pantoflí. Už to bude dýl, protože tuhle to zkoušela znovu a už se tam nevešla. Mám radost, že zase můžu používat obě své oblíbené boty.Bála jsem se, že bota skončila zahrabaná někde v záhoně.

Sníh a mráz

No, dnes jsme pěkně vymrzly. A to jsme šly už ve dvě, dokud svítilo sluníčko. Nadpis pro všechny dnešní fotky je : "Paničko, tohle jsem tu našla, můžu si to vzít domů?"

Jen tak mezi námi. Elvis na vodítku svoji paničku pěkně táhne. Po dnešku je to vyřešené. Když ho vede Beebee, jde jako baletka. Psa bude vodit Beebee a jeho panička může chodit s rukama v kapsách, aby jí nezábly. -)

Sníh

Sníh

Tak dnes šla zase s námi na prochajdu Teri- rezavá fenka nějakého teriera. Je čistokrevná, hodně a hodně rychle běhá a když narazí na naši čerstvou stopu, tak páníčkovi prostě zdrhne. Vždy se najednou od někud objeví, projde si s námi procházku a pán si ji na konci vyzvedne. Zajímavý způsob, jak venčit psa. Na obojku má Teri telefonní číslo, tak kdybychom pána nepotkali, tak můžeme zavolat.

Musím Beebee vystříhat chloupky mezi prsty, protože se jí tam lepí sníh a vadí to. Jinak, čím větší hromada sněhu, tím lépe. Beebee se do nich vrhá, strká do nich celou hlavu a potom vypadá jako švýcarský ovčák.

Stavba III

Pohled od sousedů.

Na altánu se stále pracuje, ale už jsou to jen drobné úpravy, které by měly každým dnem skončit. Kdyby tam nebyla psí bouda, byla by tam slušná zahradní restaurace. Sice jsem nevěřila mému muži, když tvrdil, že se to povleče do Vánoc, ale odhadl to docela přesně. Pejska jsem si přála k narozeninám a jeho domeček si dáme všichni k Vánocům. I když to trvalo dlouho, nakonec se mi ta práce moc líbí a už se těším, jak tam budu v houpací síti trávit letní dny.

V neděli jsme se šly podívat na cvičák s úmyslem začít cvičit, ale zrovna měli závody agility. Tak jsme se chvíli dívaly a když to skončilo, zkusila si Beebee skočit úplně nizoučkou překážku a prolezla dva tunely. Teď v neděli půjdeme znovu, akorát doufám, že nebude tak deštivo jako dnes. V podstatě je mi ale s Beebee dobře za každého počasí a vždycky se už přes den těším, jak spolu vyrazíme do přírody s míčkem.

Jen krátce

Vlezly jsme na váhu. Já jsem měla spíš chuť stát tam s páskou přes oči, co by ale člověk neudělal pro pejska. Beebee je skoro 5 a půl měsíce a jestli nám to dobře váží, tak má 16 kg./ Je to na obyč váze, protože na tu elektronickou tak dlouho šahala tlapkou, až vybila baterky./Kromě toho, že vybíjí váhu, je taky pěkná zlodějka. Nic nezničí, ale jak se chvilku nehlídá už někam prchá s bačkorou v tlamě. Občas mám problém složit pantofle do páru a momentálně mi chybí u 3 párů po pantofli.Protože je mezi nimi i moje kožená, oblíbená přezůvka do práce, hledala jsem opravdu důkladně, ale nikde nejsou k nalezení. Teď, když na zahradě byli tesaři, tak tam Beebee vůbec nesměla, protože by se se svými volně loženými nástroji po Beebině zásahu už asi neshledali.

Vycházky

Pátrala jsem pátrala a pejskaři mi řekli, že v Rakovníku chová chodské psy ještě jedna paní. Dnes na vycházce jsme potkali paní s křížencem, který byl celý černý, ale jinak byl skoro choďák. Daly jsme se do řeči a ejhle, byla to ta dotyčná dáma. Říkala, že si hned myslela, že to, co vedu je choďák. Sama má už jen toho pejska z útulku, ale choďáky miluje. Tak jsem se dozvěděla, že pejsek, který v Rakovníku byl, se narodil v roce 1993 a jmenoval se Clark z Gipova /od pí. Lenky Fejerové/. Tak teď to vypadá, že Beebee je asi jediný choďák v Rakovníku. Možná, že to nebude nadlouho, protože všude, kam přijdeme, vzbuzuje zájem a moc se líbí. Jako vyslanec plemene u nás je moc šikovná.

Stavba II

Asi po dvou týdnech zmizeli dělníci z naší zahrady. Od té doby se zatím nikdo neozval. Trochu nás to znervózňuje, protože chybí dodělat jedna moc důležitá věc. Zeď z prken na západní straně u sousedů. Bez ní je tam průvan a pro pejska nezdravo. Získaný čas jsme využili k natažení pletiva, což manžel s Honzou dokončili včera. Uvidíme, jak bude pletivo pevné nebo spíš, jak moc se do něj bude Beebee opírat. Dnes jsme začali s lehkým, postupným zvykáním. Když naši chtěli vyjet autem, moje mamka tam Beebee zavřela. Manžel pak ke svému úžasu z balkonu viděl psa zapříčeného do půl těla pod plotem vedle vrátek. Prý tak rychle ty dvě patra na zahradu už dlouho neseběhl. Placatá Beebee se pomalým couváním vyprostila sama a my musíme nejdříve ještě přidělat řadu dlaždic, aby ta mezera pod plotem nebyla tak velká a přestala lákat.
Joo a zítra 24.11. máme malou oslavu- Beebee bude 5 měsíců. Musím ještě doplnit jednu informaci, která z toho plyne a na kterou mě museli upozornit moji drazí. Víte, kdy bude našemu zlatíčku půl roku?

Vycházky

Naše odpolední vycházky s Elvisem se už staly skoro tradicí a vždy, když jsem kolem třetí hodiny doma, chodíme s ním a jeho paničkou ven. Někdy se na nás nabalí i další známí, a tak už vodíme docela slušnou smečku. Dnes jsme měli 5 pejsků: Beebee, Elvis, Gina, Elsa a Dorka. Až na Elvise samé feny. Gina je čtyřměsíční štěně výmarského ohaře. Nejdříve se Beebee trochu bála, protože byla menší, teď ale roste jako z vody, je vyšší, neúnavná a samozřejmě velmi rychlá běžkyně. Elvis, ten si většinou jde po svém, ale z ostatních psů ji nikdo už nechytí. Dorka je temperamentní roční kříženec kokra. Gině se podřídila, ale s Beebee je stejně veliká a každou chvíli se jí snaží umravnit a podřídit si ji. Bíba má sebevědomí jak hrom a vůbec se nedá, takže se je snažíme držet, aby si šla každá po svém. Elsa patří k Gině a je to drobná a moc hodná kokřice. Když občas ještě potkáme někoho dalšího, je opravdu veselo.
Včera jsme Beebee doma fotili a měli jsme radost, jak pěkně klidně leží. Pak jsme zjistili, že jí není dobře. Asi venku něco sežrala, nebo jsme to přehnali s odměňováním. Naštěstí to zvrátila a začalo se to zlepšovat. Dnes už jí nic nebylo. Stejně ale dostala všeho méně.

Procházky

Beebee je taková malá psí vyslankyně, která má v naší rodině, respektive u mojí maminky bořit předsudky o psech. Do doby, než jsme si Beebee přivezli, existovaly pro mojí maminku pouze dva druhy psů. Ti malí, co nepřetržitě štěkají a po každé návštěvě se zuřivě sápou, umažou jí oblačení a neustále si vynucují pozornost a potom ti velcí, jejichž jedinou touhou je vás porazit na zem a sežrat. Vyslankyně to zvládá skvěle. Dnes mi maminka volala do práce, jak Beebee na procházce pěkně šla na vodítku a jak poslouchala, jako by rozuměla každému slovu. Maminka se stále bojí psů, které by mohly potkat, tak ji z vodítka nepustila. Hluboký zážitek měla z toho, jak pokaždé, když jí ujely nohy/mamince/ a sedla si do bláta /opět maminka/, Beebee k ní přiběhla, přimáčkla se k ní a olízla jí obličej. Stalo se to hned dvakrát, protože se byly venčit v dešti a mamča si vzala špatné boty do terénu.

Vycházka

Využily jsme dnešního sluníčka a já jsem se snažila nafotit pár snímků. Všechny fotky jsou nahrané na galerii ve složce Beebee a Elvis. Cestou jsme také potkaly sedmiletou vykastrovanou labradorku. Je strašně tlustá. Její panička přiznala, že je to její první pejsek a že to s tím žrádlem nezvládli. Teď jí nedokážou žrádlo nedat. Ta kastrace určitě také vykonala své. Fenka je ale milá a laskavá a k Beebee byla více než tolerantní. Také jsme si zkusily chůzi na improvizované kladině a pěkně nám to šlo /já chodim líp/.

Stavba

Tak to konečně vypuklo. Začal se stavět už v létě očekávaný altán. Je to tedy kolos.Trámy jsou po délce dlouhé 9,5 metru. Ještě to bude spousta práce, než tam Beebee budeme moct pomalu začít zvykat.
Jinak Beebee roste jako z vody a chodíme spolu na pěkné procházky. Velmi často chodíme s Elvisem a díky tomu je Bíba v bezvadné kondici. Ve vysoké trávě skáče jako kamzík a domů si v kožichu pravidelně přináší tak půl kila svízele a dalších semen. Vzhledem k tomu, že nechňapá po kartáči jen když má ucpanou pusu nějakou mlsotou, to, co vyběhá, hned zase nabere. Už jsme také poznaly několik dalších psích kamarádů a kamarádek a získáváme zkušenosti, komu se vyhnout a s kým si pohrát. Beebee je pěkná uličnice, protože pravidelně s viditelnou radostí prudí fenu německého ovčáka Miu, která se za ní honí kolem plotu se zlým štěkotem, který určitě znamená" Roztrhám tě, sežeru tě". Beebee si kolem jejího plotu vesele poskakuje, běhá sem a tam a občas na ní trochu štěkne. Jen doufám, že v tom plotě nikdy nebude díra. Jinak je Beebee pohodová, zvědavá slečna, která se skoro ničeho nebojí. Nevadí jí cyklisté, jezdci na koni, auta, lidi o holi nebo s vozíkem, vlak ani helikoptéra nad hlavou. Na nic neštěká, jen pěkně v klidu u nohy čeká, až to přejde nebo přejede. Mám z ní čím dál větší radost.

Očkování

Tak nás opět čekala návštěva u veterináře. Tentokrát očkování proti vzteklině a byly jsme objednány, takže žádné velké čekání nebylo. V čekárně jsme se potkaly jen s jedním pejskem. Byl to pětiměsíční černý labrador a zdálo se, že jeho páníčci ho mají až nad hlavu. Beebee se chovala způsobně. Zdá se, že pan doktor od naší první návštěvy postupně vyměkl. Vlastně bych řekla, že Beebee ho už dostala.
Nejdříve pochválil jméno. Prý je moc šikovné a na ní se hodí. Samozřejmě jsem přiznala, že to není z naší hlavy - díky, Trauškeovi. Beebee se nechala prohlédnout, ukázala zoubky a injekce nebyla vůbec žádný problém. Spíš jí zajímaly všechny ty věci kolem. Pan doktor nám udělal radost, protože řekl to, co už dávno tušíme. Že je to příjemně sebevědomý pes, který až vyroste bude výborný bezproblémový společník, tedy společnice.
Dohodli jsme se, že v prosinci přijdeme na očkování proti borelioze a dáme čip. Také se potvrdilo to, co jsem si myslela při každém vynášení Beebee do schodů - že už je jí pěkný kus, který se pronese ---naše, tedy její váha je 9,70 kg

Ale aby té chvály nebylo příliš, tak také napíšu nějaké hříšky z poslední doby:
- už nemám stoprocentní přivolání na zahradě, protože když vycítím, že půjdu domů / a na to mám mooc dobrý čumáček/, nechci se dát chytit /atˇsi Honza ráno trošku užije, je přece lepší běhat po zahrádce než jít do školy/
-vynáším boty ze sklepa na zahradu
- už umím docela slušně anglicky, tedy podle toho, jak velkou část slovníku jsem prostudovala, v tom jsem po paničce - já angličtinu úplně žeru
- taky někdy koušu, a když se na mě zlobí, pěkně nahlas jim spílám /panička se zlobí, že na ní držkuju a musím udělat nějaký cvik např. sedni, nebo mě vyšoupne za dveře/
- na všechny pejsky, které potkám, většinou nejdříve štěkám /to já nejsem drzá, já je jen vybízím ke hře - možná/

Vycházka v Šanově

V neděli jsme museli jet do Šanova, tak Beebee jela samozřejmě s námi. Po vyřízení povinností jsme zaparkovali u zahrady a šli po cestě směrem na Řeřichy. Určitě se sem podíváme častěji. Je tu pěkný brod přes potok, který se Beebee moc líbil, a u brodu lavička - ta se zase líbila mně. Beebee má vodu moc ráda, ale zatím je spíš opatrná. Jak ta studená voda začne šimrat na bříšku, tak šupky ven. Opět musím napsat, že se blbě fotí. Moc jsme se snažili, ale výsledek je bídný. Jediná jistota je točit video.

Beebee a Elvis

Tak naši lidští kamarádi se proměnili na kamarády psí s lidmi. Dnes jsme vyrazili pokusně ven s naším sousedem v ulici. Je to dost velký dobrman a jmenuje se Elvis. Elvis je rošťák, lítá jako divoch, třemi, čtyřmi skoky je na konci pole, ale jinak je to také dobře vychovaný pes, který umí poslouchat a ví, jak se chovat k štěněcím slečnám. Říkala jsem si, že jestli se budou honit jako s Izim, tak bude z Beebee placka, ale pejsci vědí svoje. Pěkně se očuchali a pak už jen pobíhali kolem nás. Elvis vpředu a Beebee za ním. Bez honění a v klidu. Na zavolání přibíhali oba a často si sedali opačně - Beebee před majitelku Elvise a Elvis ke mně. Na závěr vycházky každý vypil vodu ze své misky, Beebee prověřila, jestli v jeho hrnci nezbylo něco od oběda, prolezla plůtek a vycachtala se v leknínovém jezírku. A protože bylo opravdu teplo, s mokrým bříškem se rozplácla na chladivý plech. Myslela jsem, že bude unavená, ale žádná únava na ní po celé odpoledně vidět nebyla. Tak snad bude mít alespoň pěkné sny, jak se dere za svým dobrmaním kamarádem vysokou trávou.

Další fotografie jsou na galerii. Zatímco Elvis je pěkně ostrý, Beebee jako vždy rozmazaná, jak mizí ze záběru.

Beebee k neutahání

Jak nám pejsek pěkně roste, tak se stále častěji přesvědčuji, že je to tryskomyš k neutahání. Jediný, kdo je utahán po našem společně stráveném čase, jsem já. Venku Beebee zvládá několik činností současně. Běží za míčkem, vymáčí se v bazénku, vezme do tlamičky něco fuj /třeba pecku, kámen.../, zazápasí si s hadicí /to jí baví ještě více než míček/, za stromkem kousne do časopisu, který si tam někdy předtím odnesla, prohloubí díru u angreštu - tu si kope a já jí zahrabávám, sebere míček a běží se mi s ním ukázat. V kuchyni už také nespinká umotaná kolem misky. Zlaté časy. U ničeho dlouho nevydrží, tak střídáme hračky, děláme rybník na podlaze - proč by měl být bazének jen na zahradě, když ho můžeme pěkně oběma packama vyhrabat z misky? Nejspolehlivější zábava je okusování prasečího ucha. U toho vydrží docela dlouho. Tak 15 minut. Když už si přece jen lehne, samozřejmě musí všechny v rodině následovat a vyprovázet, a tak, chudinka, musí zase hned vstát a někam běžet. Někdy je pro mě vysvobození, že jí můžu dát do místnosti ve sklepě, kde jí nic nerozptyluje a asi se tam i prospí, protože je tam moc hodná.
Také jsem chtěla napsat, jak Beebee vítá nás a všechny návštěvy. Vrhne se k nohám, připlácne ouška k hlavě a vrtí celým zadečkem. No a taky se při tom vždycky počůrá. Dnes u mě byla kamarádka a Beebee se jí moc líbila. Akorát jsem jí říkala, že jestli si nechce myslet, že chodský pes vypadá jako vesnický voříšek z ulice, musí si chvilku počkat, až opadne největší radost a náš miláček postaví ouška a narovná se.

Beebee u veterináře

Tak tentokrát na třetí injekci očkování už jsme byli objednáni. Díky tomu jsme vůbec nemuseli čekat. Beebee byla moc hodná, pan doktor bez problémů zkontroloval zoubky a při injekci se také necukala. Jen se ptal, jaká je, že prý jí z očí kouká pěkné šibalství. Za ten pohled určitě může pálení v ksichtíku, Beebee je přece úplně hodné štěňátko! Vážně je zatím zlatá, jen nám stále hrozí, že buď se o ní někde přerazíme, nebo jí něco uskřípneme. I když vypadá, že spí sebetvrdším spánkem, vždy se zvedne a jde za vámi a protože ještě neumí "zůstaň", je docela těžké dojít si pro něco do místností, kam ji nechceme pouštět. Jak už jsem psala, je to hlavně z toho důvodu, že jak tam vleze na koberec, tak čůrá. Při odchodu jsme museli projít kolem dvou obrovských německých ovčáků. Beebee se jim moc líbila a jeden pan majitel řekl:" Jen počkej , maličká, za chvíli budeš velká jako on."Tak jsem si říkala, že naštěstí nebude, protože ten pes byl opravdu krásný, ale obrovský.
Abych nezapomněla, když jsme ji přivezli 22.8., vážila 4,50 kg. Teď 16.9. měla 6,60 kg. To je pěkný přírůstek,že? Jestli se mi ji někdy v nejbližších dnech podaří změřit v kohoutku, tak to sem dopíšu. Obávám se ale, že s měřením to bude jako s česáním, to nám taky moc nejde.

Beebee a Izi

Měli jsme návštěvu. Už podruhé nás přišel navštívit havanský psík Izi se svým páníčkem Markem, což je spolužák a kamarád našeho Honzy. Když u nás byli poprvé, nebyla jsem u toho a Beebee byla u nás jen chvilku. Co do velikosti byli tenkrát na tom stejně. Izimu je teď 5 měsíců a musím říci, že obstál se ctí. Honili se a prali tak vytrvale, že oba už sotva pletli nohama, ale vždy jeden z nich dal impulz k další honičce, až jsme to v zájmu jejich zdraví museli ukončit vodítkem. Jak už jsem psala Izi obstál se ctí - jeho mety byly tak rychlé, že Beebee měla co dělat, aby ho stihla a co do ostrosti smyček a zatáček, tam byl nepřekonatelný. Jako malý sporťák u země běhal ostřejší zatáčky než Beebee, na kterou díky vyšším nožičkám působila větší odstředivá rychlost. Vše se dost špatně fotilo, protože foťákem se blbě chytali, nebo to byl jen jeden chumel černých chlupů. Beebee bude dnes určitě spinkat jako čerstvě narozený pejsek.

Beebee kousací

Tak pěkně rosteme. To bych nevěřila, že se packy můžou prodlužovat tak rychle. Už nejsme nemotorné štěňátko, které se pracně škrábe do schodů. Beebee se díky delším nožičkám prohání po zahradě jako blesk a už by uměla i vyskočit na postel, kdybychom ji tam nechali.Všude se nacpe nespustí nás z očí a všude za námi proleze. Stále moc pěkně reaguje na přivolání, pouze v jednom případě se nechce nechat chytit - když najde lejno. To je pro ní zřejmě lahůdka lahůdek a já jí ho tedy rukou z tlamy opravdu nevyndavám. Zato využívám toho, že se jí líbí proud vody z hadice, tak jí alespoň pořádně vystříkám tlamu.
Jako každé štěně Beebee má kousací chvilky. Myslím, že do toho nejde uplně natvrdo, protože to ani moc nebolí. Buď se jí snažím do tlamy narvat její vlastní hračku na kousání- třeba uzel, občas její vlastní packu a když už je opravdu tak rozjetá, že by se člověku pověsila na nohy, vystrčím ji na chvilku za dveře. Většinou se rychle uklidní.
Chodíme také na takové kraťounké procházky do blízkého lesíka. Nikdy jsem psa neměla, tak mě překvapilo, jak pěkně si mě Beebee celou procházku hlídá. Drží se stále pár kroků kolem mě a když je vpředu, stále se po mně otáčí a čeká, až ji dojdu. Kéž by jí to tak vydrželo, ale nedělám si iluze. Až si okolí pořádně prochodí a získá jistotu, už to bude asi horší.

Beebee a kocour Myška

Už 10 let máme doma kocoura Myšku. Jméno dostal, protože když jsme si ho přinesli, byl malinký na dlaň a šedivý jako myška. A ke všemu jsme si mysleli, že je to kočička. Teď je mu tedy deset a je to tlustý vykastrovaný kocour. Od malička se mu špatně dýchalo, takže prohánění od štěňátka by mu asi nedělalo moc dobře. Doufali jsme, že si kocour zjedná respekt a budou se s Beebee tolerovat.

Od začátku jsme je vždy na chvilku začali seznamovat. Beebee na něho štěkala a obíhala ho, ale spíš to byla výzva ke hře. Kocour chvilku seděl a pak pomalu začal ustupovat. To udělal asi chybu, protože když rádoby důstojně odchází, Beebee je mu v patách. Teď je velmi opatrný a hodně se všude rozhlíží. Beebee už většinou neštěká. Už se několikrát stalo, že Beebee přilítla na zahradu, kde on na zemi spal, ale protože jen upřeně civěl a ani se nepohnul, ona si ho vůbec při svém řádění nevšimla. Na vzájemné pachy si už asi zvykli, tak se to časem snad nějak podaří.

Na co si ovšem naše Beebee zvykla velmi rychle, je kocourova miska v bytě mých rodičů v kuchyni v přízemí. Jednou nebo dvakrát se jí podařilo vyluxovat zbytky. To se poměla, protože náš sedmikilový Myška dostává od mé mamky papat konzervičky a aby to neměl tak fádní, má v tom ještě šunčičku. Beebee teď předvádí následující číslo: Na zahradě běhá za míčkem, najednou nechá míček míčkem a začne zdrhat na opačnou stranu. Vyběhne schůdky, vlítne do garáže, vyběhne příkré schody do prvního patra a přes halu hurá do kuchyně. Ten, kdo je s ní zrovna venku jí doběhne až u misky. Teď už prázdné, protože my jsme taky dost chytří. Akorát, že mi kazí mé úsilí o to, aby neběhala do schodů . Já ji padesátkrát denně nosím ze schodů a do schodů a ona si pak takhle lítá. Teď se ochladí a dveře do domu už budou zavřené, tak mlsná chytračka bude mít šmitec.

Fotogalerie

Fotografie budu dávat na http://picasaweb.google.com/ivana.brabcova

První týden

Beebee se nám pěkně rozkoukává a po zahradě už lítá jako střela. Dokonce se spřátelila přes plot z jedné strany s bíglem Samem, který ji ze začátku vytrvale vyštěkával. Vždy jsme raději odešly někam za roh, aby na nás neviděl. Z druhé strany máme rotíka Deana. Ten je ale poslušný, projevuje jen velmi mírný zájem a vůbec neštěká.

Ve středu jsme byli na očkování a čekání trvalo asi hodinu. Syn Honza byl zatím s Beebee u auta, aby nemusela být v čekárně. /Mezi psy by chodit ještě moc neměla a tady se předpokládalo, že bude čekat s plnou čekárnou psů a ještě k tomu nemocných./ Tak jsem já seděla uvnitř a oni přišli, až když na nás byla řada. Příště půjdeme 16.9. a to už nás objednali. Veterinář doporučoval lepší granule, než Brit a nemusel mě ani moc přesvědčovat. Co by člověk pro zdravý růst té krásné holky neudělal - koupili jsme Pro Plan Puppy a postupně to mícháme a přecházíme. Moc jí chutná a prý už bychom neměli přidávat nic jiného, aby netloustla. Kamarádka krmí Propagem, je to prý také superpremiovka, ale levnější. Ne každému psovi, ale chutná. Jinak veterinář Beebee prohmatával a ona se samozřejmě oháněla a snažila se chytit mu ruku. Velmi důrazně nás na to upozorňoval. Prý má s choďáky špatné zkušenosti. Když je něco bolí a on na ně šáhne, tak se oženou. To jsem tedy slyšela poprvé, já ani netušila, že v Rakovníku nějací žijí. Prý jich ošetřuje několik. Musím říci, že na tom kousání jsme dost zapracovali a většinou stačí okřiknout nesmíš a ona přestane. Snažím se na ní hodně šahat, otvírat pusu, prohmátnout bříško, zvednout tlapky, ale přece jen je to štěně, tak je jak pytel blech a když se rozdovádí, musím být důraznější. Je mi jasné, že u velkého psa by to byl problém.

Jinak trénujeme přivolámí a sedni, také pusť a nesmíš. Teď právě hodně dobře reaguje na přivolání. Na "ke mně" běží přes celou zahradu a posadí se přede mne a to i když si čuchá přes plot s pejskem. Ten zázrak, který to způsobuje není moje osobní kouzlo, ale kostičky tvrdého sýra, které mám stále u sebe v ledvince. Funguje bezvadně, lépe než piškoty. Zítra bychom chtěli konečně udělat nějaké fotky, abychom ji měli pěkně nafocenou, než nám povyroste. Mám dojem, že za ten týden už je snad zase o trochu větší.

První dny

Při prohlížení choďáckých stránek, mě vždy nejvíce zajímaly zkušenosti majitelů a příběhy se psy. Chtěla bych zde průběžně popsat vývoj naší Beebee. Nikdy jsme pejska neměli a určitě i pro nás bude zpětné čtení záznamů zajímavé.

Nechali jsme pro Beebee vyrobit mooc pěknou boudu a také jsme se rozhodli spojit stavbu výběhu s místem pro příjemné posezení na zahradě, takže stavíme dost velký obdélníkový altán v jehož části bude 3 x 3,5 m výběh pro Beebee. Protože je vše ve výstavbě a také proto, že je to ještě prcek, máme ji doma. Počítáme, že bude domů chodit, ale protože bydlíme v prvním patře, kam ji po schodech nosím a protože hlavně při rozdílu teplot vevnitř a venku, to prý není pro psa zdravé, měla by být hlavně venku. Teď má místnost ve sklepě, kde je velmi příjemná teplota, když je venku takové vedro. První noc jsem tam spala s ní a byla hrozně hodná, vůbec neplakala a skoro celou noc spala. Druhou noc už spala sama a zatím po těch několika dnech je vše bez problémů. Nechtěli jsme totiž, aby si zvykla na naši noční přítomnost a museli jsme ji potom později zase přeučovat jinak. Máme štěstí, že je pohodářka. Velký podíl na tom mají i její chovatelé, kteří štěňátků věnovali spoustu lásky, ale současně je moc pěkně připravili na odjezd.

Seznámení

Naše Beebee se narodila 24.6.2009 v chovatelské stanici Preberry v Praze a má další tři sourozence - jednu ségru Blueberry a dva brášky Blistra a Bubu, kterému jeho noví majitelé říkají Samuel , Sam.
My jsme se rozhodli původní jméno ponechat, protože se nám líbilo, je dvojslabičné a nesklonné.
Domů jsme si Beebee přivezli v sobotu 22.8., takže teď, když píšu tento příspěvek kroutíme konec prvního týdne. Starší členové rodiny, tj. moje mamka a moje tchýně, neznajíce English, mají tendenci našemu zlatíčku říkat Bibinka, což je sice hezky české, ale já být Beebee, tak je za to kousnu.
A to jsme měli radost, že se jméno nedá skloňovat.