Hledání Frídy

Včera na chodské vycházce nám utekla bíglice Frída. Čekaly jsme na ni, její panička potom ještě v deset večer projížděla autem po lese a nakonec jí na místě útěku nechali boudičku a deku. Na rozdíl od Rakovníka, na Louštíně bylo plnu sněhu.
Po návratu domů jsem kontaktovala naše agiliti kamarády a začala akce na mnoha frontách. Romanka vyrobila plakát na facebook a vyzvala zájemce ke skupinovému hledání. Všechno, co mělo kola se dostavilo v osm ráno na parkoviště u Šamotky. Bylo nás tolik, že jsme mohli vytvořit několik skupin, které šly na Louštín ze všech stran a ještě jedna skupina s plakáty objížděla přilehlé vesnice.V průběhu hledání ještě volali další kamarádi, jestli nepotřebujeme pomoc. Sešli jsme se na kopci a byli jsme smutní. Počasí bylo nádherné, sníh jen jiskřil, ale po Frídě ani vidu ani slechu.Už jsme šly z kopce dolů k autu, když volali přátelé z Lužné, kteří s námi hledali, že mají informaci o bíglici v Krušovicích. Včera večer přišla v Krušovicích k jedné rodině fenka bígla a že jako u nich bude bydlet. Všichni jsme byli moc rádi a hromadně jeli do Krušovic pro Frídu. Naštěstí to byla ona, takže poslední den roku 2011 skončil happy endem, což možná bude mít ještě dohru na zítřejším novoročním agility tréninku.

Výlet s chodským psem

Temný Onyx, tedy Jana Křížová obeslala majitele chodského psa v našem okolí a naplánovala vycházku z Lužné nádraží. Místo je vybrané moc dobře, protože se tam dobře parkuje a také se tam dá dojet vlakem. Sešlo pět chodských psů a to je na tuto oblast docela hodně. Ještě jsem obesílala dva majitele choďáků, ale neozvali se. Kromě chodského psa naši skupinu tvořili ještě 3 špicové, jeden kříženec, jedna boxerka a jedna bíglice.Skoro pod Louštínem se nám zaběhla bíglice Frída. Poslaly jsme skupinu samotnou a čekaly jsme na Frýdu. Dlouho jí bylo z okolí slyšet, ale přivolat se nedala. Musely jsme se vrátit k autu a majitelka Frýdy se ji vydala znovu hledat autem. Doufám, že všechno dobře dopadne a Frýda se zdravá vrátí. Obeslali jsme všechny známé, aby obeslali svoje známé, aby se našla, pokud vyběhne někde z lesa. Děláme si starosti, protože zrovna dnes napadl sníh.
Tahle oblast za Lužnou je moc krásná a určitě by tam šlo udělat ještě spousta pěkných výletů. Tak máme alespoň co plánovat, až bude teplo.

Vánoční svátky

Máme po Vánocích. Dlouho se to připravuje a pak jeden hezký večer a je to za námi. Ještě, že k tomu taky patří určitý počet dnů volna. Hned 25. jsme si ráno zaběhaly agility a další trénink připadá na 1.1.2012. Začínáme v 10 a ne v devět jako obvykle, tak snad se stihnu vzbudit. Dny bujarých oslav už jsou dávno pryč, tak počítám i s čistou hlavou. Ještě by to chtělo nějakou pěknou procházku. Už se nám vrátí Frida, tak určitě něco vymyslíme.

Vánoce se blíží

Nemám pořádnou zimní fotku a nemám pořádný program a vědomosti k vytvoření nějakého kvalitnějšího přání. Tak alespoň toto v malování. Snaha byla. Všem krásné Vánoce a hodně zdraví.

Výlet s chodským psem

Moc se mi zalíbila myšlenka zúčastnit se předvánočního výletu s chodským psem. Místo bylo totiž příjemně dostupné. Bubovické vodopády, odchod z Karlštejna. K mé veliké radosti se k nám ještě rozhodla přidat kamarádka s bíglicí Frídou. Plán byl vyjet v 9:00 vlakem do Berouna, po hodině jízdy přestoupit na vlak do Karlštejna. Nakonec jsme se ocitly v časové tísni, tak jsme vyrazily autem do Berouna, tam jsme nasedly na vlak a dojely do Karlštejna.

Skupina, kterou řídila hlavní organizátorka akce Jitka, už čekala před nádražím na poslední opozdilce. Každý páníček dostal na cestu řízek s chlebem, protože jedna členka skupiny vzala vážně legrácky na facebooku o hlavním provianťákovi a doma napekla pro celou bandu. Tímto jí my i naše pejsky mooc děkujeme za dobrou svačinku.

Cesta začala deštěm a také ztrátou prvních členů skupiny, kteří přešli odbočku. Za chvilku se situaci podařilo díky mobilování napravit a skupina, která měla přes 20 psů, nejen chodských , se zase spojila. Nepřehlédnutelnými členy skupiny byli dva příslušníci druhu barzoj, kteří byli slušně vychovaní, velcí a elegantní.

Ne vždy se šlo úplně dobře, místy byla trasa dost náročná - několikrát se lezlo do kopce, lezlo se po kamenech a skalkách a místy bylo ošklivé klouzavé bahno. Tak v polovině trasy vykouklo sluníčko, ale i tak jsme moc dlouho neodpočívaly, protože jsme byly rozehřáté po výstupech do kopců a za chvilku bez pohybu nám začala být zima. Na poslední zastávce se objevila uprostřed lesa paní s belgickým ovčákem, která se mi zdála nějaká povědomá. Na otázku, jestli není ten velký pes barzoj, dostala od jeho majitelky dotaz :" A vy jste Tereza Boučková?" A byla-).

Seběhly jsme kopec do Berouna a před nádražím jsme se rozloučily se skupinou, která pokračovala vlakem do Karlštejna, nebo dál na Prahu. My jsme hoply do auta a vyrazily domů. Po příjezdu jsem koukla na hodiny bylo 16:15.

Díky Jitce se sešla bezva parta lidí s bezproblémovými psy a bylo to moc fajn.

https://picasaweb.google.com/ivana.brabcova/10Prosince2011

Klouzavá

Po více jak dvou letech chození a běhání po plovoucí podlaze, začala Beebee klouzat. Vždy jí to trošku klouzalo, ale včera jí zadní nohy podjely pořádně a ona spadla několikrát na čumák. Dopadlo to tak, že vytuhla, tím hrabala přes drápy a o to víc jí to klouzalo. Najednou nebyla schopná ani stát, nohy se jí rozjížděly jak na ledu. Byla z toho tedy pěkně paf a já taky. Nechala jsem ji běhat dokola po koberci, abych viděla, že je v pořádku a opravdu za sebou netahá zadní nohy. Dnes jsem položila koberečky a doufám, že jen dočasně. Beebee po nich chodí jak po tenkém ledě a když nemusí, tak tam neleze a to bylo před tím tolik klouzání za kocourem.

Trénink agility

Na dnešek jsme si pozvali na intenzivní trénink agility moc šikovné kamarádky z Berouna. Byly postavené dva parkury pro dvě skupiny začátečníků a pokročilých a pak už jsme se jen střídali a stavěli nové a další parkury. Zatopili jsme v boudě, protože jsme začali už v osm a od půl osmé jsme už stavěli překážky. Největší problém, kromě toho, že jsem občas zapomněla trasu, bylo vysloveně špatné odložení na startu. Beebee byla tak natěšená, že pořád startovala moc brzy. Byl to docela boj a budeme na tom muset pořádně zamakat na tréninku. Jinak jsme dostaly pochvalu, že jsme dobrá dvojka a že nám to dobře jde. Tak jsem se konečně bičla a zažádala o výkonnostní průkaz. Moc bych se chtěla zúčastnit MR v agility chodských psů, pokud se bude příští rok konat. Problém je, že je to od nás dost daleko.

Na konci už jsem byla úplně vyřízená, naběhaly jsme toho spousty a to ještě našeho pomocného trenéra Frantu napadlo, že by nás na trénincích měl nechat pořádně běhat, aby nás zrychlil-). Já bych byla spíš pro pořádné nacvičení vysílaček, aby se panička moc neuhnala-)

Fotky a videa jsou ve fotogalerii.

Jak se nám daří

Sranda závody

Karlštejn 2010 - celkově 2. místo

Karlštejn 2011 - celkově 4. místo, 2. nejsympatičtější pes -)

Agility

3.9.2011 - Maximův memoriál

Agility - začátečníci L - 1. místo

15.5.2011 - 1. Rakovnické hopsání

Agility - 1. místo bezchybný běh

Jumping-1.místo-bezchybný běh

Součet 1.místo ze 7

14.5.2011 - Louny S.O.S.

Agility - 4. místo bezchybný běh

Jumping-4.místo-bezchybný běh

8.5.2011 - Jirkov neoficiálky

Agility - 2. místo

Jumping-

SOUČET - 3.místo

Poslušnost

ZZO - 1.5.2011

ZOP - 23.10.2011

ZOP

Dnes jsem si splnila dlouhodobý úkol a sice vykonat s Beebee zkoušku ZOP. Není tam sice aport, ale je to delší než ZZO- je tam chůze bez vodítka, je tam odložení na 30 kroků, je tam chůze a odložení ve skupině a povely sedni, lehni, vstaň. Potom ještě chůze po nepříjemném povrchu s posazením a přenášení psa s košíkem neznámou osobou- to je podle mne zase jednodušší než skupinka se psem, která se dělá v ZZO.

Beebee je vždy na začátku do všeho moc hr. S tím mám teď problém i na stopách, že strašně moc chce. Snad úplně poprvé se vzorově povedlo volno- byla jsem připravena na psa potichu syknout, aby zůstal stát, protože ze zoufalství jsme učily- ty popoběhneš, zastavíš se a já od tebe odejdu

/ když mi rozhodčí dá čelem vzad, protože jinak popobíháš přede mne a já tě docházím místo, abych šla od tebe-(/ Dala jsem volno a Beebee krásně rychle odběhla do strany a stejně rychle se přiřadila k noze-super 10 bodů-) Při následující chůzi na vodítku z ní byl temperament, který čeká, jak mu každou chvíli spadne na hlavu míček. Takže ano, umíme vlevo v bok prdelku sunu dozadu, ale když jsem natěšenej tajtrdlík, skáču tam po hlavě a přetáčím se ve vzduchu-) Panu rozhodčímu se to sice hrozně líbilo, ale určitě to nebylo úplně přesné- tak 8 bodů.

Bez vodítka už se trochu temperament sklidnil, tak to bylo za 9 bodů.

Při odložení se neustále rozhlížela na všechny strany, tak jsem se mračila a metala očima blesky. Zabralo to a slečna zůstala ležet- 10 bodů.

Ve skupině už cvičila výborně, odložení rovné, super, pejska čekala pěkně na povel- no prostě potom už jsme shrábly jen samé 10.

Suma sumárum máme 97 bodů a zkoušku výborně. Mám opravdu obrovskou radost.

http://zkonstr.rajce.idnes.cz/Zkousky_KJ_23.10.2011/

Odpoledne v Šanově

Kluci potřebovali udělat nějakou práci na chalupě, tak jsem jela s Beebee s nimi. Šly jsme se projít za ves a je tam moc hezky. Potůček, nově udělaný rybník pod lesem, který už se začíná plnit. Jestli ho majitel nechá přístupný, bude to moc pěkné letní koupání pro nás i pro psa. Přece jen, dáváme přednost přírodní "špíně " před chlorovou čistotou.

Problém je na vesnici s volně pobíhajícími psy. To se ve městě nevyskytuje tak často a tak mám vždy obavy, co potkám. Měla jsem v úmyslu dorazit až do další vesnice, ale v dálce mezi poli se na horizontu objevilo něco, co vypadalo jako 2 velcí černí psi. Zaostřovala jsem, ale pána jsem neviděla. Tak nezbylo než změnit směr. Přece jen dva jsou smečka a já si opravdu budu muset koupit ten pepřový sprej. Je skladný a účinný. Psi běželi naším směrem a nakonec jsem je měla na dohled. Nebyli to vlčáci, spíš oříšci, jeden větší a jeden menší než Beebee. A byli opravdu sami. Co já vím, co by udělali.

V domě máme příkré dřevěné schody do podkroví. Beebee zdolávala žebřík na cvičáku, ale na schody nechtěla položit ani tlapku.

Karlštejn

Podruhé a nezklamalo. Připravené soutěže začaly v deset a vydržely s přestávkou na gulášek asi do tří. Disciplíny byly zapeklité. První úkol nám šel moc dobře, protože to byla agility dráha. Pravda, navádění psa se trošku komplikovalo faktem, že panička musela mít při běhu v puse párek, ale Bíbí správně dekódovala povely a běžela opravdu pěkně a rychle.

Druhý úkol byl pro nás už předem nesplnitelný. Poté, co jsme našlapaly značné množství nášlapů na stopy, přinést aport ze čtverce plného poházených piškotů... Dopadlo to podle očekávání, Bíbí nejdříve vzorně vyluxovala a pak donesla vzorně aport.

Jízdu v kolečku jsme udělaly trošku hůř než vloni. Bíbí dvakrát kolečko opustila, než se konečně dobře usadila a mnou dotlačena dokodrcala do cíle.

Před obědem si pořadatelé řekli, že je potřeba, aby se nejdříve napapali pejsci a tak zařadili aport buřta. Aportík dopadl o poznání lépe než vloni. Bíbí ušla ke mně asi čtyři kroky, než se definitivně zapíchla a nacpala se buřtem. Takže, přesněji řečeno, bylo to o čtyři kroky lepší než vloni.

Po Nadině gulášku závody pokračovaly, oblékací disciplínou. Zkušené matky byly ve výhodě a šikovně zvládly nasazení 4 malých ponožek na nožky svých chlupatých kamarádů. Příště určitě budeme muset jít krokem, protože následný běh zvládli všichni bezvadně a pejsci si ani nestihli uvědomit, že na ponožky vlastně nechtějí šlapat. Při pomalé chůzi by to určitě bylo větší divadlo. Soudě podle Bíby.

Odložení jsme zvládly výborně. Možná, kdyby místo většího míče, který jsem musela smetákem dopravit přes asi deseti metrovou vzdálenost, byl tenisák, bylo by to s odložením mnohem horší.

Poslední disciplína byly cviky na povel pro pána a zvlášť pro psa. To se to velí "sedni", když je páníček na všech čtyřech. To asi ještě žádný pes nezažil. Taky si skoro všichni místo sezení oddaně lehali vedle klečícího pána.

Než se spočítaly body snažily jsme se předvést, co umíme. Arlinka dělala frisbee, Berrinka cviky z dogdancingu. Tak jsme také zkusily, co děláme doma pro radost. Nějaká kolečka, slalom, couvání, štěkání... docela to šlo.

Celkově jsme získaly 4. místo za Arlin, Berry a Blackem. Také jsme získaly diplom za druhého nejsympatičtějšího psa, z toho mám opravdu velikou radost. Dostaly jsme pěkné ceny a diplomy a po třetí hodině jsme drandily domů. Podle map je to 51km, ale jsou tam samé kopce a zatáčky, tak jsem to jela asi 1 hodinu 10min.

Závody F. Karase ZZO

Vrátily jsme se ze závodů ZZO. Byly jsme 12. z 20 nakonec. I když jsem tam šla pro svoji zábavu, musím říct, že jsem byla nespokojená s hodnocením speciálních cviků. Pošlusnost byla za 52 a 6. místo.Měly jsme číslo 3 a na odvolání za ztížených podmínek nám ze začátku rozhodčí ukázala, jak máme jít šikmo od skupiny a očekávala, že pes vběhne do skupiny a bude si hrát s míčem-) Ani nedovolila, aby ze skupiny psa někdo lákal a rovnou psala 0.Prvních 5 závodníků jsme dostali 0 bodů, pak už jí stačilo, když se člověk zastavil, ani nemusel nikam chodit a pes kousek popoběhl- a dostali to. Hlavně, když šli později, tak okoukli, co vlastně chce, protože minulí rozhodčí to chtěli jinak.Naše ztráta 10 bodů byla bohužel tak velká, že se před nás dostali psi s mnohem horší poslušností, ale vyšším startovním číslem. Další 2 cviky už nebyl problém, ty udělal každý. Musím říct, že jsem velmi zklamaná, ale takhle prý to na závodech i chodí-(.

Trénink s Dianou

V sobotu jsme si zopakovali trénink s Dianou Vyskočilovou. Tentokrát počasí opravdu vyšlo nádherně, jako by nám chtělo vynahradit tu minulou sprchu. V podstatě byla tak založena další tradice. Dvakrát do roka pozveme na celý den, nějakého šikovného trenéra, aby byla změna a další zkušenosti.

http://agirakovnik.rajce.idnes.cz/24.9.2011-Trenink_s_Dianou_Vyskocilovou/

Agility

Dnes jsme nacvičovaly, různé sekvence. Pán běží rovně a pejsek skáče vyosené skočky...Tu třetí Beebee vždycky minula. Když se tam přidá ještě rovný tunel, přestávám stíhat. Dost často to funguje, že se dá pes vyslat do tunelu, nebo vpřed na skočku a pak se najednou koukne a z toho tunelu se vrátí nebo neskočí dokud nedoběhnu. Nebyla by to prostě ta správná zábava, kdyby šlo hned všechno snadno.

Už se moc těším na sobotní agility trénink s Dianou Vyskočilovou. Počasí hlásí docela pěkné, tak snad tentokrát nebude zase celý den pršet.

Očkování

Dnes jsme čekaly asi hodinu u veterináře, protože jsem se rozhodla dojít na očkování včas, aby to nebylo před závody. Říkali mi, že jedna rodina v Rakovníku bude mít chodského psa a dnes jsme měly v čekárně štěstí právě na ně. Bohužel jsme za chviličku šly do ordinace, tak jsem stihla pouze zjistit, že je to vrh K Krosandra, ale nějak jsem se nestihla zeptat na jméno.

Beebee váží jen 16,5 kg. V poslední době žere s chutí všechno kolem, jen ne granule a asi to vyběhá. Budem muset trošku něco přidat, granule tam nechává. Pak taky říkal, že má zvětšené vemínko a dopočítali jsme se, že by to opravdu mohla být falešná březost. Hárala koncem června. Veterinář jí sahal do tlamy a ukazoval, kde a jak mám seškrábat zubní kámen a Beebee držela jako oslík. Při vpichu injekce se jen koukla, co je a pak už jsme mazaly domů. Jo, taky jsem koupila tablety na odčervení. Už jsem dlouho neodčervovala a mám jí je dát za týden.

Teď jsem koukala, Beebee vloni v září vážila taky jen 16,5 kg, přes zimu pak měla 18kg, na jaře dokonce 19kg.

Maximův memoriál

Dnes od šesti od rána jsme se vyskytovali na cvičáku, abychom připravili agility závody, na kterých se účastnilo 80 psů. Páníčků bylo méně, protože někteří běželi s více psy. Počasí nám hodně přálo, protože opravdu hodně svítilo slunce a bylo dost vedro. Moje mamka, která nám pomáhala v kantýně s kamarádkou Markétou si to pěkně užily, protože na naše doma vyrobené pečivo se sneslo spousta vos. Markéta také doma vyrobila opravdu výborný guláš a také řízky s chlebem. Mooc dobře jsme se občerstvili.

Beebee čekání v horku zvládla velmi dobře a trať odběhala s chutí a bez váhání. V prvním běhu jsem udělala chybku u jedné překážky a Beebee ji minula, tak bylo odmítnutí. V tomto běhu jsme získaly ještě jednu chybu, ale nevím, kde to bylo. Byly jsme tak 7. z 12 myslím velmi dobrých soupeřů.

V druhém agility běhu jednu chvilku Beebee vypadala, že se vydá někam mimo parkur, naštěstí reagovala dobře na moje řvaní a rychle se chytla. Doběhly jsme asi se 4. časem, ale jediné bez chyby, takže k mé opravdu velikánské radosti jsme vyhrály 1. místo. Myslím, že konkurence byla opravdu veliká a mezi 12 psy ve skupině bylo asi 5 borderek.

Moc hezké fotky ze závodů

http://momonka1.rajce.idnes.cz/Maximuv_memorial_2011/

Vystoupení

Pro Beebee letos poprvé a hned dvě vystoupení za sebou. Nejdříve v Senci a potom v Zavidově. Obě to byly akce pro děti - pohádkový les, hasiči, soutěže a také pejsci. Vyděláváme na další tunel a tohle je jedna z příležitostí. Pro naše psy zase zkušenost práce v rušném prostředí. A v Zavidově bylo opravdu rušno - malý prostor, všude vosy, v blízkosti dvě kozy, v dálce v lese někdo střílel a ještě začali péct buřty. Až na ty buřty Beebee zase tak moc věcí nevadí, požádali jsme lidi, aby na chvíli péct přestali a nakonec vystoupení proběhlo docela v pohodě. Zdá se, že když Beebee skáče agility, docela se soustředí a moc věcí ji nerozhodí. V Senci byl dětský kolotoč a my kolem jeho zadní části natáhli do oblouku tunel. Na běh kolem tunelu nebylo moc místa a zadařilo se. Zůstala jsem na místě vyslala psa do tunelu a ona ho proběhla. Velkou atrakcí byl borderák Barney, který krásně a rychle podle povelů paničky obíhal postavené děti. Dostali jsme smluvenou odměnu a navrch pejsci buřtíky a paníčci krásný dobrý dort.

Návštěvní kniha

Sem můžete psát zprávy a vzkazy.

Soběšín 2011/2

Na obrázku zleva Beebee, Flying Beauty Calamity Jane, Atrey Magic Inferno, Annie Z Malého údolí.
Soběšín je dovolená, ale je samozřejmě úžasné, když v průběhu pobytu můžete potkat lidi, kteří s chodským psem pracují a mají s ním zkušenosti. Trochu jsem doufala, že zůstanou dívky, které dělají frisbee, dogdancing a agility a já se něco nového naučím a budu si moct se psem něco nového zkusit. Bohužel, nikdo takový tam nebyl. Opravdu pěkná byla přednáška o poslušnosti Heleny s Arteou- Nelly. Helena byla tak hodná, že si přivstala a šla s námi společně na stopy. Každý si mohl stopu vyzkoušet a zjistit, co dělá a nedělá dobře.

Jako vloni i letos byla velmi zajímavá přednáška Rudy Desenského. Myslela jsem, že už jsem všechno slyšela a četla, ale nakonec jsem vydržela od začátku v 10 až do konce v půl páté.

Vloni jsem nestihla výlet po červené po druhém břehu z Kácova do Soběšína, tak to byl první výlet, který jsem chtěla uskutečnit. Nakonec, když jsme v pondělí vyjížděli do Kácova vlakem, bylo 15 lidí a 12 psů. Terén je trošku obtížnější, ale všichni se odměnili v Soběšíně nějakou dobrotou, takže jsme se vrátili spokojeni. Další výlet, už v menší skupině, proběhl ve čtvrtek. Jelo se vlakem do Českého Štemberka a zpět se šlo opět po červené na most do Soběšína- pohár v hospodě v Soběšíně to opět jistil. Kromě toho jsme uskutečnily několikrát ráno od 6 nácvik stop, krátké vycházky do lesa, sběr hub a večer ve srubu žolíky.

Ranní vstávání nebyl celkem problém, protože Beebee hlídá a jak po páté někdo šel kolem chatky venčit psa, udělala"buf", já se strašně lekla a byla jsem vzhůru. Povel "spinkáme" osvědčený u Fleur by možná zabral na psa, ale na mě už bohužel nefungoval.

Manžel se pak doma divil, že Beebee i panička přijely totálně utahané, vždyť jsme byly na dovolené.

Soběšín 2011/1

Po roce opět na stejném místě. Tentokrát jsem jela o den později, to je až v sobotu, protože jsme se nepřihlásily na výstavu. Cesta byla bez problémů a trvala i s pauzou na venčení a kafíčko hodinu a 3/4. Takže jsme dorazily na místo před devátou. Stihly jsme převzít chatku a podívat se na výstavu vlastně od začátku. Přijelo několik "koní", kterým bylo třeba fandit.

Kamarád Atrey s oběma paničkami a letos i s novou fenečkou Flagí bydleli skoro vedle. Z toho měly samozřejmě největší radost paničky, protože po roce nevidění se bylo potřeba všechno náležitě důkladně probrat. Přijel také další loňský kamarád Ašar a přivezl s sebou pána s paničkou. No a velmi brzy po začátku pobytu jsme přibrali na vycházky ještě Astu a také Andulku s páníčky.

Protože mě od začátku zlobily baterky ve foťáku a protože kolem mě měli kamarádi kvalitnější foťáky, spoléhám na jejich fotografie a až se to všechno dá dohromady, určitě se na fotogalerii objeví. Pobyt jsem nakonec z domluvené neděle zkrátila na sobotu, protože všichni známí jeli v sobotu a bylo by to určitě smutné tam zůstat sama.

Agility s Dianou Vyskočilovou

Včera se uskutečnila naplánovaná akce na našem cvičáku. Na celodenní výcvik agility přijela Diana Vyskočilová. Počasí nás vypeklo ještě hůř než při závodech. Nepřetržitě a silně lilo bez přestávky celý den. Nejhůř na tom byla Diana, protože ta musela být na place stále, my ostatní jsme se schovávali pod střechou a později také ve vytopené - vyhřáté klubovně. Někdo sice během dne odešel, ale většina nadšenců vydržela až do konce a nálada byla stále dobrá. Určitě Dianu zase pozveme a budeme doufat, že nás nepostihnou blesky, kroupy nebo 40 stupňová vedra.
Fotky vodníků jsou na fotogalerii. Byla s námi moc šikovná fotografka, ale v tom počasí fotila jen to nejnutnější.

Léto

Prázdniny jsou pro Beebee nádherná věc. Má totiž plný dům svých lidiček a je strašně ráda doma. Vždy, když má jít na zahradu, nejdřív to na mě zkouší. Lehne si, složí hlavu na packy a zvedne ke mně oči. Působí to opravdu roztomile a asi to na nějakého člena rodiny už i zabralo, protože jinak by to nedělala. Jak se může nacpat do baráku, vleze dovnitř. Má radši společnost. Ani se jí nedivím, ale spíš se snažím, aby většinu dne byla venku, když má celou zahradu.

Taky zase chodíme na odpolední procházky s dobrmanem Elvisem. Po hárání jí vítal tak neodbytně, že byl opět kousnut do ucha. Je to nepříjemné, protože, jak je ucho prokrvené, začalo mu to krvácet večer doma a nadělal a taky mu tam zůstane nerovný okraj. Jinak jsou ale velcí kamarádi, kteří spolu chodí ven od začátku, co jsme Beebee přivezli a Elvis je pěkně pod pantoflem.

Včera jsme byly zase běhat agility a moc se nám na cvičáku líbilo. Nebylo horko a byl příjemný večer. Naházela jsem spoustu míčků, procvičila poslušnost, trápila jsem Beebee s odložením, házela jsem frisbee a v neposlední řadě jsme běžely dvě dráhy. Ta první byla dost těžká a dlouhá- nemohla jsem to udýchat, taky jsem se tam jaksi zakufrovala. Jedna dobrá duše mě pochválila, že mám štěstí, že mám chytrého psa, který si to vyřeší i beze mne, že kdybych takhle blbě naváděla jeho fenu, tak nepřeskáče vůbec nic. Tak to vidíte, já to pořád říkám, že to tomu psovi kazím.

Snídaně venku

Krásné počasí a prázdniny, to je nejlepší doba na to posnídat venku. Beebee z toho byla značně nervozní, protože se kolem stolu začal točit kocour a ten by jí mohl něco, co náhodou spadne ze stolu, sníst. Tak se přetlačovali, kdo se dostane ke stolu co nejblíž. Je úplně jedno, že ze stolu nikdy nic nepadá. Snídaně je samoobslužná, tak se zvířátka snaží obsloužit sama. Jen jsem odešla do domu, Beebee si stoupla a sebrala ze stolu naštěstí ještě zavřenou skleničku s marmeládou. Honzu, který seděl u stolu, asi nevyhodnotila jako hrozbu. Spletla se - byla chycena, pokárána a marmeládu musela vrátit- dobrou chuť.

Narozeniny

Dnes 24.6., na svátek našeho Honzy, se před dvěma lety narodil hodné a šikovné fence Orchidee Lukato Gold- Berrince vrh B. Tímto chci napsat, že naší slečně jsou už dva roky a bez dvou měsíců jsou dva roky i tomuto blogu. Strašně to utíká, začala jsem ho psát, když jsme si Beebee přivezli domů. Blog určitě plní svůj účel, protože jinak bych už dávno zapomněla na spostu věcí, které se nám sběhly. Ráda se občas vracím ke starým článkům. Někdy mi to všechno připadá, jako nedávná chvilka, někdy jako strašně vzdálená minulost.

Nemoc

Všechno je v pořádku, zítra jdeme na kontrolu, ale antibiotika zabrala a Bíbiš už zase z plného hrdla seřvává drzouny, kteří si dovolili jít po našem chodníku. Tedy hlavně drzouny psí, drzouny lidské nechává na pokoji. Když se blíží nějaká známá sousedská postava, přilepí se na plot, usedavě kňourá a předvádí malého opuštěného, nenažraného pejska. Tuhle panička od Elvise povídala, že chudinka byla pejska tak smutná, že si s ní asi čtvrt hodiny povídala přes plot. Pak z ní vypadlo, že jí to povídání stálo asi 15 dkg šunky. O nekrmení přes plot nemá cenu ani nic říkat, protože musím jen doufat, že žádný hajzl kolem nebude. Bíbík by totiž sežrala úplně všechno, co by kdo přes plot hodil.
Dnes také začala Beebee hárat. Druhé hárání bylo po 6 měsících, tak teď je to asi jen o 14 dní později. Jsem ráda, že to nevyšlo na prázdniny.

Nemoc

Už od neděle Beebee občas jakoby dávila a já si myslela, že má nejspíš někde v krku přilepenou trávu, kterou běžně okusuje. V úterý se to ale zdálo horší a já si říkala, že asi budu muset jít k dokoru, aby jí koukl do krku.Včera jsem přišla z práce a Beebee byla v tom horku úplně vyžízená. Celý den proležela, málo pila a bylo vidět, že má v nose rýmu. Tak se zdá, že to její dávení je vlastně takový psí kašel, když bolí v krku. Dnes dostala 2 injekce a antibiotika s sebou. V ordinaci byla naprosto vzorná, nechala si kouknout do krku a při injekcích se ani nehla.
Tak máme naordinovaný čtrnáctidenní klid, agility v Kralupech jsem odvolala a s Berrinkou si holt zahopsáme jindy.

Klubová liga

Nejdřív jsme přišly ve 2 v tom vedru na stopy a nikdo tam nebyl. Všichni dorazily až kolem třetí. Stopa nám moc nešla, už jsme to dlouho nedělaly a Beebee z ní pořád někam scházela. Poslušnost jsme ukončily na odložení, protože než k němu došlo, přišlo mi, že strašně dlouho čekáma na slunci. Beebee si ani nechtěla lehnout na rozpálenou trávu, a když se znovu zvedla, po mém odchodu, rozhodla jsem nic netrestat a prostě to ukončit. Před tím neudělala volno, tak byl s dvěma nulami součet hrozných asi 36. Po celou dobu bylo vidět, že jí vedro prostě zmáhá a špatně se soustředí. Nechápu, jak mohl chodský pes pracovat v Turecku po zemětřesení. Myslela jsem, že agility zrušíme, že nás bylo málo, ale nakonec jen kvůli agility přijeli ještě dva psi. Trochu se k večeru ochladilo, tak jsme to postavili. První běh byl výborný a Beebee ani nevletěla do tunelu, krásně obíhala skočky tak, jak měla, reagovala na vyslání do tunelu, slalom- paráda. Prostě super docela těžká dráha a bez chyby.
Za to ten druhý. Nevím, co se změnilo- skočka tam i zpět, ve slalomu vynechala, do tunelu nechtěla / fakt nepamatuji, že by někdy nechtěla do tunelu/. Na míčky, to ale není unavená nikdy.

1.Rakovnické hopsání naposled

Rakovnické hopsání

Rakovnické hopsání

1.místo jumping

1. místo agility

1. místo celkově

Dnes jsme založili tradici. Uskutečnil se první neoficiální závod v agility v Rakovníku. Bylo přihlášeno 50 závodníků, ale možná díky špatné předpovědi někteří nedorazili. Nakonec se meterologové sekli a pršelo jen při závěrečném dekorování. Bylo i teplo a na úklid po závodě i svítilo sluníčko. Myslím, že se všechno podařilo a zúročila se práce členů našeho týmu. Odměn i diplomů bylo dost a nikdo neodešel s prázdnou.
Teď to nejdůležitější. Beebee je fakt velmi šikovná, běhá s chutí a sleduje mne, takže dělá, co jí ukážu. Samozřejmě ještě moc neběhá na vyslání, snad jen občas tunely, takže i já se dost naběhám.
Dnes jsme byly neuvěřitelně úspěšné. Jumping byl bez chyby v nejlepším čase, takže první místo. Agility jedna chyba- vyslala jsem Beebee do tunelu a za zadkem jsem jí přeběhla na druhou stranu, čehož si ona všimla, vyběhla zpět a musela jsem jí tam znovu ukázat. I tak ovšem první místo a celkově neuvěřitelné PRVNÍ místo. Celkově v kategorii bylo 7 závodníků a určitě jsme z nich byly nejméně zkušené. Byly to naše třetí neoficiální závody, které jsme stihly za poslední 2 týdny.

http://momonka1.rajce.idnes.cz/1.Rakovnicke_hopsani/#

Louny

foto Barbora Koníčková

http://www.youtube.com/watch?v=DTe44B6nyD4


http://www.youtube.com/watch?v=xc_t-3R_0u4

Dnes jsme absolvovaly s Beebee naše druhé neoficiální závody v Lounech. Počasí výborně vyšlo, protože nebylo horko a nepršelo. Na podporu útulku se sjelo opravdu hodně závodníků a tak přestože naše výsledky byly lepší než minule, na bedně jsme tentokrát o chlup nestály. V kategorii začátečníci LA bylo 15 závodníků. V jumpingu 6 startujících mělo čisté běhy a my mezi nimi. Skončily jsme na krásném, i když trošku hloupém 4. místě. V agility běželo čistě pět soutěžících a my opět mezi nimi. Tentokrát jsem měla pocit, že běžím i dost rychle - bylo to dost - opět na čtvrté místo.
Mám velikou radost, jak pěkně to proběhlo a jak Beebee bezvadně reagovala. Oba běhy jsem se pořád bála, že ztratím cestu jako minule, ale tentokrát jsem si už pamatovala dobře. Také jsem před během už na parkur nekoukala, protože to se mi minule vymstilo. Zvládly jsme také dobře otočky na druhou ruku a Beebee nevběhla nikam, kam neměla. Když jsem pak viděla, jací zkušení agiliťáci se umístili před námi a také za námi, říkala jsem si, že čtvrté místo v té konkurenci je super.

Nikdy neříkej nikdy

Ano, ještě si pamatuji, jak jsem tu rozumovala, že poslušnost na závodech se psem dělat můžu, ale agility ne, protože je to o nervy. Takže jsme se přihlásily do Jirkova. Vyjela celá agiliťácká parta a počasí bylo tak akorát. Cvičák moc hezký - u vody a pod velkými stromy. V naší kategorii začátečníci L běhalo 6 psů. V agility jsme v běhu měly 2 chyby a šlo to moc pěkně. Na konci jsem zjistila, že jsme druhé a dostaly jsme medaili. Jumping Bíbík skákala bezva, až do chvíle, kdy jsme vyběhly z tunelu a já najednou vůbec netušila, kde jsme. Měly jsme sice jen jednu chybu, jak jsem jí navedla na špatnou překážku, ale delší čas, jak jsem se tam pěkně zamotala. Bíbík běhala přesně a radostně a reaguje na každé mé zaváhání, vždy ke konci to trošku drhne, asi se nám snižuje koncentrace. I přes to všechno jsme získaly na svých prvních závodech celkově úžasné 3 . místo za běh v kategorii Začátečníci LA.
Nakonec štěně Barney vyhrál první místo v běhu agility a kamarádka bíglice Frida byla v jumpingu M první a celkově také 3. jako my. Všichni jsme měli velikou radost a fotografie a video budou.

http:// www.youtube.com/watch?v=lEYEAmkzQ3M

Agility

Ten náš blázen dneska zase běhal na cvičáku jako cvok. Kvůli míčku v mé kapse mi skákala až na hlavu, lítala obrovské kruhy po cvičáku s bíglicí Fridou a borderákem Barneym, vrhala se po frisbee a když měla počkat vleže na začátku parkuru, tak se mi za zády pořád rozbíhala. Já si pořád říkala:" To jsem tady včera nenaházela dost šišek a míčků, že je dnes jako poděs na raketový pohon?" Večer na to přišel můj muž, když řekl:" No jo, ono se ochladilo!"

Zkoušky ZZO

Povedlo se a ani to nebolelo. Dostaly jsme 49 bodů, což mohlo být lepší, ale zase to nikde nebyla úplná jobovka a v podstatě slušně jsme zvládly všechno. Pořád jsem si říkala, že je to zábava, ale když jsem skončila poslušnost, úplně jsem se klepala. Pan rozhodčí byl příjemný a klidný, ale člověka nezkušeného rozhodí, když pejsek najednou vymyslí nějakou věc, kterou nikdy nedělal.
Už si průběh ani přesně nepamatuji, jak jsem byla v rauši. Přivolání - 8 za volno, protože odběhla, ale nejdřív se držela poblíž
Ovladatelnost - 7 -to jsem se nejdříve divila za co, ale pak jsem si matně vzpomněla, že si jednou někde nechtěla sednout
Sedni, lehni - 9- tam si chybu nepamatuji
Odložení za pochodu- 7- to byla evidentně má chyba, protože odkládám s vodítkem a rozhodčí zavelel odepnout vodítko a položit psa, no a bylo něco jinak a pes zůstal stát a já musela přes rameno houknout znovu lehni
Aport -8- to myslím byl vrchol současných možností, Beebee ho pustila těsně přede mnou a na pokyn zvedla a v sedě držela, už ho dělala i správně, ale ještě to je tak na půl
Odložení- 10- pohoda, ale ty blesky, vždy, když začala stříhat ušima, cože zajímavého se tam někde vzadu děje.
Spec. cviky moc pěkně a v naprosté pohodě, i s košíkem- dobře jsme to nacvičily.

Jsem moc ráda, že to máme, trošku mě mrzí ten jeden bodík do 50, ale jinak celkem vyrovnané a na to, jak byla vykulená z té spousty štěkajících vlčáků v kotcích, to byla dobré. Dokonce se mi moc líbila její dnešní chůze u nohy, protože se mi dařilo udržet její pozornost. Protože Beebee byla dříve taková pomalá a otrávená při obratech, místo příkazů volím veselou intonaci. Pan rozhodčí si všiml a říkal při hodnocení "Vy jste taková veselá, dobře naladěná, i na toho psa se pořád usmíváte..." No a já na to " Když mám veselého psa, nic jiného mi ani nezbývá."
Jinak to bylo fakt dlouhé, protože se dělaly ještě ZM, ZVV1 a ZVV 2 a hlavně stopy to prodlužují. Zase při poslušnosti a obranách bylo na co koukat.

Závody

Rozhodovala jsem se mezi dvěma akcemi o víkendu v květnu. O sranda závodu na Karlštejně jsem dokonce psala přátelům a tak nějak jsem s ním počítala, protože tam bylo minule moc pěkně. Nakonec jsem se rozhodla jinak. Přihlásila jsem nás na první neoficiální agility závody v Jirkově. Přispěly k tomu jedny shlédnuté fotografie. Na našich agi stránkách byly zveřejněny fotky ze závodů v Žebráku. Bylo na nich vidět, jaká tam byla příjemná pohoda a jak kamarádi z cvičáku začínají být prima sehraná parta. A tak se to stalo- abych snad u něčeho nechyběla, ještě ten večer, co zveřejnili fotky, jsem posílala přihlášku.
Dvě akce za víkend opravdu nezvládnu, i když je to zábava. Budu doufat, že Karlštejn něco pěkného zorganizuje na podzim a že budu mít důvod se tam zase zajet podívat.

Na jezdeckých závodech

Vyrazily jsme už po poledni, abychom ještě stihly něco shlédnout ze závodů, které pořádala naše domovská stáj ve Slabcích. Hlavním cílem bylo okoukat Beebee mezi koňmi. Bíbiš byla spíš zvědavá a trošku vyjevená, no prostě, ani se jí nějak nenapadlo štěkat. To bylo moc dobře. Akorát pořád někam táhla a chtěla něco očuchávat. Moc dlouho jsme se nezdržely, protože tam nebylo kouska stínu a raději jsme vyrazily k potůčku projít náš koňský okruh. Pěšky se to zdálo nějaké delší. Tak se Bíbík ve stínu lesa vyčvachtala v jednom z mnoha potůčků, poseděly jsme na louce, vyfotily všechno, co kvete a okruhem se zase vrátily na jezdeckou louku, kde zrovna vrcholily westernové soutěže.Všechny fotografie jsou ve fotogalerii.

Teď jsem koukala na loňské příspěvky. 24.4. byl v sobotu svod v Bráníku a z toho je spousta krásných fotek. Beebee měla krásný kožich a vypadala jako kulička. Její první velké línání přišlo až v listopadu a vypadala jako chůdě podvýživené. Tedˇuž je skoro bez podsady a doufám, že se to brzy zlepší, protože stará srst není tak hezká, jak byla, je bez lesku.

Těžko na cvičišti...II

Situace se obrátila, při nácviku agility v pauzách mezi házením míčků a talířů cvičíme pro zklidnění poslušnost neb na agiliťáckém tréninku je Biboš jako motorová myš s nevyčerpatelným temperamentem. Při nošení míčku jen tak mimochodem, s míčkem v hubě udělá áčko, lávku, nebo si projde houpačku. Nejhorší na tom všem je čekání, než na ní dojde řada. Zatímco já funím pořád stejně a střídavě mě píchá v kotníku a v druhém kotníku, Bíboš se prý stále zlepšuje, takže je více a více vidět, jak jí to kazím. No, ona mi zase kazí občas poslušnost - tak jsme si kvit. Dnes na tréninku fotila naše pokusy naše agiliťácká šéfová. (Doufám, Romanko, že dáš fotky na stránky co nejdříve. Vlastně, já vím, že ano-).)

Těžko na cvičišti...

Pro rozptýlení při poslušnosti si cvičně střihneme slalomek nebo houpačku, ale nejlepší je stejně míček.

Fotky z dnešní procházky

Zbytek fotek je ve fotogalerii.

Klubová liga

Dnes opět probíhala klubová liga. Šly jsme jen na poslušnost a agility. Aport stále nejde, ale ostatní věci se trošku zlepšily. Stále je problém, aby udržela soustředit pozornost na mě. Když jsme samy na cvičáku a s míčkem , to je jiná, ale takhle... Udělaly jsme to na 50 bodů, což je docela pěkné. Za ten aport bylo bohužel jen 5 a je riziko, pokud se to za tento měsíc nenaučíme, že to slečna vyplivne ode mne tak daleko, že nám ho nebudou počítat. U přivolání všechno hezké, ale pak si k noze sedla křivě, skoro za mne. Nevím, co ji to napadlo, nikdy to neudělala. 7 bodů jsme dostaly za ovladatelnost, protože slečna vytáčela větší oblouky, než zdrávo a trošku spěchala. Jak už jsem psala, potřebovala bych se na place producírovat chvilku před zkouškou, protože Bíba, vždycky jak vyjde na cvičák, tak hrozně spěchá a uklidní se u nohy až po chvilce. Ale jinak jsem byla spokojená- vím, co cvičit a odpoledně bylo bezva užité. Šly jsme potom ještě na procházku a ve 4 hodiny jsme nastoupily na agility. Ve výšce L jsme měly jen jednu soupeřku- ovčandu Viky. Dnes se nám dařilo a v obou rozbězích jsme jí utekly -).

Frisbee

Snaha po úspěšném chytání frisbee mě donutila změnit pár věcí. Hlavně musím na vycházku chodit s batohem na zádech, abych měla talíř kam schovat. Dále už zase nosím láhev s vodou a potom různé druhy míčků a činku ve snaze naučit Beebee aport. Zatím marně.
Beebee talíř baví, ale když si má vybrat mezi frisbee a tenisákem, vyhrává tenisák. Při našem posledním házení to odnesla mikyna. Beebee ji zachytla zubem a udělala mi na rukávu pěknou krokvici. Dodatečně se mi vybarvila ještě modřina na předloktí. Vypadám, jak když mě doma tlučou.
Přišli jsme včera s Elvisem na cvičák, já vyndala láhev s vodou a nalila ji do obráceného frisbee. Oba se střídavě napili a pak jsem láhev dala do batohu a na trávu. Beebee běhala a chytala frisbee, ale potom najednou, místo aby běžela s talířem ke mně, minula mě a utíkala k batohu s vodou.Tam položila frisbee vedle batohu, sedla si a čekala až dojdu a do frisbee zase naliju další vodu. Koukaly jsme na ní dost vyjeveně.

Pravidelné pondělní povyražení

Přišlo pondělí, přestože po poledni pršelo, počasí poté přišlo parádní. Pes poskakoval po palouku, poskakoval podél plotu, prolézal, podlézal, přeskakoval překážky. Pyšná panička pobíhala podél psa, pletla se psovi podél překážek, provolávala povely. Postupně překážky přeskakovali poslušní pejsci pyšných páníčků. Protože páníčci pejsků přišli po práci, poskakovali pohodově po palouku při pěkném počasí.
Tak, konec s p. Dnes bylo opravdu nádherně, i když z domova z okna to tak původně vůbec nevypadalo. Kromě toho, že jsme si zaskákaly, Beebee udělala ještě jeden pokrok. Najednou začala chytat a nosit talíře. Na podzim k němu vždy jen doběhla, čuchla a nechala ho ležet. Dnes jsem v mezičase zkusila pár hodit, protože Beebee se jinak nudí, a světe div se - to, co jsem hodila nízko, sebrala ze země, to, co jsem hodila dobře, chytila v letu. Mám hroznou radost, že jí to začalo zajímat.

Začíná klubová liga

Aneb co jsme uměly lépe a už zase neumíme. Psala jsem minule, že když pocvičíme, budeme na padesát bodů. Zlatý oči. Věci se horší, místo aby se zlepšovaly. Beebee si začala na přivolání Ke mně sedat rovnou k noze. Cestou na cvičák jsme to několikrát zkusily a sedla si správně - při zkoušce samozřejmě rovnou k noze. Nevím, jestli by nebylo lepší přivolání K noze, ale dost mě předbíhala. A před tím to Ke mně dělala tak krásně, přesně a radostně....
V zimě začala upouštět tenisáky. Myslela jsem že jí vadí, jak se balí sněhem, tak jsem nasadila gumový míček na hru.Tenisák jsem nechala jen na aport. Je sucho a stejně ho nosí blbě, podstatně hůř než dřív. Při zkoušce ho vyplivla asi 2 metry ode mne a už ho nechtěla sebrat.
Dostaly jsme 46 bodů.
Na stopy jsme nešly, protože jsem byla jen asi dvakrát a ještě jsem neučila zalehávat. Obrany jsme vynechaly a dělat je nebudeme.

Vet

Byly jsme u veterináře na očkování proti borelioze. Bíbík spolupracovala moc hezky, nechala si všude šáhnout i do tlamy. Při injekci se ani nehla. Váží 18,2 kg, což je vzhledem k její velikosti tak akorát.
Také jsem odhalila zlodějnu bonbónů. Bíbík opravdu na stůl nelezla, ale krádež je výsledkem týmové spolupráce. Kocour Myška byl chycen při činu. Vyskočí na stůl a packou vyhazuje z misky bonbóny na podlahu. No a pod stolem je Bíbík, která je roznáší po domě a ocucává. Fakt bezva dvojka -).

Vzpomínka na mládí

V přízemí se začaly záhadně objevovat na různých místech bonbóny. Nejdříve jsem podezírala synka, že mu padaly z kapsy, ale protože jejich původ byl jasný, poměrně rychle jsem odhalila viníka. Ostatně, přiznal se v podstatě sám, nebo vlastně přiznala. Odchytla jsem Bíbu s téměř vycucanou karamelkou v tlamě.
Bonbóny nám zbyly po horách a já je dala v kuchyni do mističky na stůl až ke zdi. Opravdu netuším, jak se na ně mohla dostat. Ze židle skokem na stůl... a pak jsem si vzpomněla.Vždyť ona to má nacvičené už dávno.Už jako 2 měsíční štěndo si doma u mamky přišoupla židli ke stolu a vylezla na stůl ochutnávat koláč. Holt co se v mládí naučíš....

Agility

Dnes jsme po delší době byly ráno ta tréninku agility a musím říct, že nás to obě hrozně bavilo. Milí lidičky, kamarádští pejsci a Bibče to bezvadně pálilo a skákalo. Byly jsme pochváleny, že jsme se od minule zase zlepšily. Tak mám radost z dobře vykonané práce. Akorát já bych asi měla jíst něco na paměť, protože zapamatovat si trasu je někdy nad mé síly a rozhodně v naší dvojici jsem ten slabší článek já.
Teď jsem se přihlásila na naše první začátečnické závody do Loun 14.5. To je den před naším Rakovnickým hopsáním a máme to všichni tak trošku dobrovolně povinně, protože oni druhý den přijedou na oplátku k nám. V Lounech se to celé koná na podporu útulku a kromě drobného poplatku jsou vstupným i granulky a další potřebné věci pro psy a kočky.
U nás už je prý přihlášeno 26 pejsků, tak kdo máte v úmyslu přijet, včas se přihlašte.

Jarní prázdniny už byly

Tak a je to za námi. Člověk se dlouho těší, ještě déle plánuje a pak frnk a jsou pryč - teď mluvím o právě končících jarních prázdninách. Dnes jsme se vrátili z Rakouska z Gosau. Celý týden svítilo slunce a bylo modro, sněhu dost, prostě ideální podmínky pro lyžaře, nádhera. Škoda, že to tak rychle uteklo.
Každý den jsme si vyměňovali zprávy, jak se má pejsek, ale asi se víc stýskalo nám, než jí. Ona byla ve svém prostředí se svými lidmi, tak první dny jen neklidně čekala, jestli přijdeme a pak si zvykla. To uvítání jsme si potom všichni pěkně užili. Jak jsme vyndali věci z auta, hned jsem nahodila psí špinavou bundu s granulema v jedné kapse a míčkem na provázku v druhé a šupajdily jsme na nejbližší louku. Pěkně pocvičit povely a rozhejbat gaučáka.

Agility aneb přijeďte si zahopsat

Agility

Únor

Dnešní den bylo opravdu krásně. Vítr se utišil a na cvičáku to vypadalo jako na jaře. Ve výcviku máme různé nedostatky, ale zkoušky jsou někdy duben, květen, tak to snad do té doby vypilujeme. V březnu by měla začít klubová liga v poslušnosti a agility a určitě se půjdeme zase otrkat.
Se skupinou agility plánujeme na 15.5. první rakovnické pokusné hopsání. Je to neděle a v sobotu je mezinárodka v Praze. Chtěli bychom postupně začít pořádat neoficiální závody, ale protože je s tím dost oficialit např. se musí zajistit veterinář, zatím jsme se rozhodli to jen vyzkoušet. Slíbila jsem pomoc a účast a protože mi sem plakát s přihláškou nejde vložit, pošlu ho známým s mailem. Třeba bude mít někdo chuť udělat si výlet naším směrem a přijede se podívat.

Ukecaný pes

Na foru se píše o tom, jak pejsci zpívají, když někde houkají sirény nebo jede sanitka. Beebee asi nemá ten správný hudební sluch, protože jsem si nevšimla, že by se takhle projevovala. Ale je hrozně ukecaná. Doma vydává různé zvuky, od kňučení, kňourání po vrnění. No, doma -při zahájení závodů na cvičáku po celou dobu, co seděla u nohy, kňourala.On tam v kotci totiž dřepěl její kámoš Elvis. Nejvíc ukecaná je Beebee, když vítá pána. To musí probíhat už v předsíni na dlažbě, protože Beebee se k tomu i trochu počůrá. Mě sice miluje a uznává jako vůdce, ale chlap je holt chlap.
S kocourem vyvinuli novou spolupráci. Čekají, až se otevřou dveže do spíže, kde má kocour granulky. Kocour je packou shodí na zem, ale nemůže se dostat do krabice. V tu chvíli nastupuje Beebee, která chytí krabici do zubů a máváním hlavou rozsype granule po celé kuchyni . Společně se potom do nich pustí. Pak nastoupí panička a vysype je oba na chodbu.

Trocha plánování neplánování

Tak úplně přesně se mi plánovat nic nechce, protože už vím, že člověk občas míní, ale... I tak je několik málo věcí, které bych moc ráda v příštím roce stihla. Chtěla bych už přestat odkládat a udělat zkoušku základní poslušnosti, chtěla bych zopakovat příjemné setkání v Karlštejně a zajet v květnu na sranda závody, chtěla bych se podívat na choďáky na mezinárodní výstavě v Praze v květnu a chtěla bych zase jet na chodský tábor a setkat se s milými přáteli a další získat. Už teď vidím, že je tam trošku problém v tom, že všechny akce, až na tu poslední, jsou v květnu. V květnu mě čekají ještě jiné povinnosti např maturity a Beebee taky v květnu hárala. Z čehož plyne, že nejlepší bude asi nic neplánovat, protože bůh ví, jak to dopadne.

Leden

Nový rok se rozeběhl a my stále chodíme každý den na procházky, potkáváme stejné kamarády akorát v různém počtu. Kamarádka Mija ze zahrady, kolem které chodíme a o které jsem už psala, skončila náhle svůj psí život. Přestala žrát a veterinář ji uspal. Je tam i podezření na otravu. Chudák, takový hodný pes. Bíba taky venku sežere na co příjde a kdyby chtěl někdo pejskům ublížit, měl by to jednoduché.
Minulou neděli ráno jsme byly na agility. Byla to docela legrace, protože se v tom sněhu hrozně blbě běhalo. A také jsem zjistila, že to s tím přivoláním není tak úžasné, jak jsem se domnívala. Kolega Pepa lákal svoji malou kníračku Máju úžasným pískacím míčem. Viděla jsem na Bíbě, jak v ní roste touha, ten báječný míček získat. Taky se jí to povedlo. V nestřeženém okamžiku přiskočila k Máje a míček jí vyrvala z huby....a ohluchla. Byla neodchytitelná, nechtěla ani pamlsek a celý měkký míček si narvala do huby. Nakonec se přede mnou schovala do tunelu. Pak už to bylo jednoduché. Do jedné díry v tunelu se pustil Barney, který po té pískací potvoře taky moc toužil a ke druhé se postavila panička, která toho psího neposluchu hned vytahala za kožich, jen co vystrčil čumák. No a pak, že se nic neděje, že jo.
Dnes jsme se dobrodily na cvičák a zkusily, tedy Beebee zkusila vyštěkat figuranta a taky si kousnout. Byla mi pěkná zima, protože po včerejšku boty asi pořádně neproschly a dnes v nich úplně čvachtalo.