Musím to zapsat, než to zapomenu, ale možná u toho psaní usnu. Vyjely jsme ráno v půl sedmé, to je v 5:30 vstávat a přijely jsme večer v půl sedmé. Jsem dost grogy a Beebee taky.
Byla podruhé v životě v hale a na stejném koberci, jako v Kladně. Děvečka řeší kluzké podlahy, takže lino v hale se jí nezdálo, sejít schody potažené linem byl problém a povrch v hale není tráva.
Byla nervozní a neklidná a bohužel, nebo bohudík se to zlepšilo až u posledního běhu.
Rozhodčí pan Grygar měl opravdu vypečené parkury, ale nakonec se ukázalo, že zvládnout se dají, tedy - dokážu si je zapamatovat.
U agility open jsme si opravdu nedělaly žádné naděje, protože konkurence byla veliká. Bylo úžasné sledovat lidi, kteří to opravdu umí. Mým cílem bylo uběhnout to k vlastní spokojenosti. Tak já spokojená být můžu, protože jsem si pamatovala celkem slušně cestu - to je velký pokrok, ovšem naše baletka vyhla už první skočku a běžet se jí opravdu vůbec nechtělo. Doběhlo z toho velikého počtu jen 8 lidí a my, se dvěma odmítnutími, diskvalifikováni za pomalý čas--(. Taky aby ne, když kromě těch odmítnutí šla baletka kladinu po břiše. Na její obhajobu snad jen to, že kladinu tam řešili i jiní psi, kteří s ní normálně problém nemají. Hádali jsme, že jak se odráželo světlo, tak se možná na náběhu leskla, nebo se pod ní houpala palubovka? Čert ví, ale některým psům a opatrné Beebee také, se to prostě nelíbilo.
Zkouška A1 byla postavená neuvěřitelně lehká, opravdu vůbec žádný problém, vlnovka. Takže dáma vyhla DRUHOU skočku a ještě někde zaváhala - dvě odmítnutí. Sedm lidí udělalo zkoušku, my byly sedmé, na VD, ovšem s ostudnou rychlostí asi 2,6m/s. Beebee brzdila, jak blázen.
Parkur na jumping byl velmi zajímavý. Když jsem tam vlezla, vážně jsem uvažovala, že se zajdu odhlásit, protože to není v mé hlavě ani silách zaběhnout. Nakonec jsem ale přišla na to, že trasa má svojí logiku a pamatuje se docela snadno ..Hurá. Beebee sešla ze schodů o poznání lépe a před startem se taky zdála v mnohem větší pohodě. Měly jsme až v druhé části parkuru 3 odmítnutí, takže disk, ale slečna konečně BĚŽELA. Najednou i přemýšlela, už neměla vypatláno a skočky si řešila, tak jak to umí. Akorát prý před skočkami drobila, což samozřejmě není ideální, ale buď to bylo stále tím kobercem, nebo i tím, že se nám zdálo, že skočky byly na horní hranici výšky, tedy výš, než normálně skáčeme.
Tak jsem si říkala, že se podle Loun rozhodnu, jestli přestoupit do dvojek. A stále nevím. Na druhou stranu dvojkové parkury už budou zajímavější a nějakou velkou naději na další postup už stejně nemáme.
Takže musím dodat, že jsem ze závodů s panem Grygarem jako rozhodčím měla respekt, ale jeho parkury se mi nakonec hodně líbily, i když to někde bylo fakt maso-)))
Máme nový rok 2014 a je potřeba si vynadat. S mojí účastí na facebooku příspěvky do blogu zaostávají. Je potřeba to napravit. Dokonce jsem tu ani nepsala o trojzkouškách v Lukově. Rychlost nic moc, ale máme splněno do dvojek. Nevím, kdy se do nich pustíme, zatím s tím naším rekreačním tempem občasných závodů, ještě chvilku počkáme. Teď máme nejbližší závody v hale v Lounech. No nevím, co to s Beebee udělá. Snad není tak rychlá, aby jí povrch klouzal, ale možná, že jí bude prostředí vadit. Byla v něm jen jednou.
Také jsem objednala a zaplatila agi tábor. Vůbec netuším, jestli pojedu, protože termín je v půli srpna. Snad se podaří dovolenou nějak přizpůsobit.
Zdravotně to snad jde. Přibrala, ochlupatila, vypadá veselá, i když doma už je z ní pěkný lenoch - pořád se někde válí. Občas se stane, že aniž bych tušila proč, objeví se průjem. Naštěstí většinou druhý den už je to v pořádku. Krmím pro mne nejdostupnější kuře, když je možnost tak krůtu, jehněčí nebo hovězí - všechno syrové a k tomu nasekanou zeleninu a ovoce, probiotika, mikrominerál, lososový olej.
Je mi úplně jedno, jestli uděláme zkoušku, nebo ne, hlavně abychom si mohly spolu ve zdraví ten rok užít.
