úterý 30. listopadu 2010

Lenošení

Tak si pěkně lenošíme. Já mám najednou mnohem víc času, protože jsme vynechaly odpolední procházky. Beebee se zklidnila, přestala šurdit a díky tomu se po příchodu ze zahrádky povaluje po sedačce v obýváku, když jsem v obýváku nebo pod stolem v kuchyni, když jsem v kuchyni. Jediná věc, která ji vyruší je, když někdo přichází nebo odchází. To vstane a jde ho doprovázet.
Dnes prý pěkně vyfoukaná po dopoledním norování na zahrádce ve sněhu, usnula na dvě hodiny na gauči v obýváku mých rodičů o poschodí níž. Tak se nám z ní stává pěkný gaučový povaleč. Jsme moc rádi, že může takhle trávit čas s námi, protože před tím s námi neměla trpělivost a za chviličku už přešlapovala u dveří.
12.12. je poslední část klubové ligy- zase poslušnost a agility. Chtěly bychom se zúčastnit, ale teď jsme s výcvikem na štíru a hlavně netuším, jak to bude s háráním. Řekla bych , že je to pro nás ještě moc brzy.

pondělí 22. listopadu 2010

Po půlroce

Dnes podle očekávání začala Beebee hárat. Už několik dnů bylo jasné, že se to blíží, protože se Beebee líbila pejskům ještě více než normálně. Puberťák Barney už z ní měl týden zamotanou svoji psí hlavu a v agility místo na skákání myslel na skákání. Ještě, že je to slušně vychovaný pes, který poslouchá páníčky a tak si dal vždy říct a vše odběhal.
Kdybychom se bývaly byly přihlásily na zkoušky, byly bychom je bývaly o fous stihly a asi i udělaly, protože tentokrát to prý probíhalo v klidu a pohodě. Takhle buď budeme muset zkusit přesvědčit výcvikáře, aby zkoušky přesunul z května na duben, nebo doufat, že to nějak stihneme.

neděle 21. listopadu 2010

Opět agility

Dnes už nebylo tak krásné počasí jako minulou neděli, ale zase nám to podstatně lépe běhalo. Daly jsme několik čistých běhů v pěkné rychlosti s krásným suverénním náběhem do slalomu, že už při to běhu jsem byla v úžasu. Bíbík totiž běhala slalom úplně sama a úplně bezchybně. Šla dopředu tak dobře, že chvílemi stačilo opravdu jen navádět hlasem. Taky jsem se trochu pošetřila oproti minule, protože jsem toho nemusela tolik oběhat. Byly jsme moc pochváleny, jak jsme se hodně zlepšily. No, asi je nějaká příznivá konstalace hvězd, či co. Nejhezčí na tom je, že jsme nic nemusely tvrdě trénovat, ale šlo to samo. Stačí ukázat, několikrát zkusit a je to. Na tohle je Bíbík užasná - do všeho jde, hrozně jí to baví a učí se hrozně snadno. Tak je to vážně radost.
Teď nás čeká obtížnější nácvik. Musíme se naučit běhat hlavně slalom na pravou ruku. To bude asi trochu oříšek, protože pejsci, kteří dělají poslušnost ví, že se musí držet nalevo od páníčka a najednou to po nich chceme obráceně.

středa 17. listopadu 2010

Nový vzhled aneb může za to Alzheimer

Zlákala mě možnost vyzkoušet si různé šablony blogu. Myslela jsem, že to testuji jen na zkoušku a o to větší překvapení bylo, když můj původní vzhled blogu nenávratně zmizel a řičelo na mě rudé pozadí. A v tu chvíli zaúřadoval ten německý doktor. Rozvržení blogu si pamatuji, ale víte, že jsem si nedokázala vybavit, jak přesně vypadal a jakou šablonu jsem vlasně používala? A to na něj koukám i několikrát denně.
Tak jsem si řekla, že všechno zlé je k něčemu dobré a vytvořila jsem nový vzhled. Moc se mi líbí, ale až napadne sníh, budu muset hledat něco aktuálního.

neděle 14. listopadu 2010

Krásný den




Počasí si to rozmyslelo a rozhodlo se, že nám ještě připomene, jaké to bylo v létě. Říkala jsem, že není možné, aby nastal takový obrat v tak krátkém čase. Poté, co čtvrteční noční tlaková níže dostala dokonce ženské jméno a mně začaly rychle ubývat prášky na hlavu, musela jsem uznat, že meterologové budou mít asi pravdu a žene se něco převratného.


Přišel opravdu krásný letní den, který si určitě všichni náležitě užili.


My jsme měli od tří cvičení agility a blbli jsme až do tmy a kolem procházely a projížděly do lesa mraky lidí. Byl tam provoz jak na Václaváku. Vzala jsem foťák, ale v pohybu fotky nic moc. Po doběhnutí jsem byla vždycky uplně vyřízená. Oni to staví čím dál tím delší, nebo co?


Myslela jsem, že Bíba bude stejně zničená jako já, když mezi tím ještě běhala za míčky a na závěr udělali velkou psí honičku, ale pořád mi tu cábruje a nechce si lehnout a chrnět.