Zkoušky OBZ

Po oddálení plnění oficiálních zkoušek díky mé zlomenině klíční kosti se dnes naskytla příležitost si to oficiálně vyzkoušet. A dokonce i blízko domova. jely jsme jen do Kladna. 

Počasí vyšlo výborné a skupina OBZ začínala až ve 2 odpoledne. Byla příjemná atmosféra a pan rozhodčí Lukáš Jánský byl přísný, ale spravedlivý a velmi milý. Je to úžasné, že v téhle mladé disciplíně rozhodčí vysvětlí, pochválí, co může a uvědomuje si, že by to měla být kromě krásných výkonů i radost pro psy i pro lidi. 

Odložení ve skupině: Beebee slabě kňourala a vrtěla se

Chůze: v tom kruhu si občas překážíme

Odložení: nepamatuji si přesně, asi za chůzi

Box: asi rychlost

Polohy: 2 povely na první lehni u nohy

Aport: nepočkala jsem na povel zůstaň, blbě jsem jí dala aport, moc dozadu, tak trochu překousla

Překážka: vyběhla dřív, takže jsem i zavolala dřív

Bylo fajn, že jsme se ještě vešly do výborné. Jasně, že při nácviku cvičí mnohem lépe-)))))

Dvojzkoušky a jumping v Královci u Slaného

Krásný nový koňský areál Královický dvůr. Nová hala s povrchem písek a geotextilie.

Zkoušky A3 se prezentovaly do 1650, takže jsem celý den byla nervozní, kdy už mám jet. Začínalo se běhat v 1700 jumpingem. Rozhodčí byla Alice Boháčová a všechny tři dráhy byly běhavé a pěkné. Bíbí běhala moc pěkně, ale měla opět problém s vybíháním na startu. Tak v jumpingu vyběhla bez povelu a tím si vysloužila odmítnutí u druhé skočky - získaly jsme ze 6 teamů A3 2. místo. Zkouška A3 byla čistá a na mě plynulá a zdálo se mi, že i rychlá. Bohužel o 2,5 vteřiny to nestačilo. Velikánská škoda - zkouška na výborně, 3. místo a tyhle trestné bodíky za čas. Málem to bylo v kapse. Druhá zkouška A3 měla odmítnutí u tunelu, Bíbí tam vběhla až napotřetí, no tak i čas byl horší, běh to byl jinak pěkný a další třetí místo. 

Dornova metoda

Dnes jsme také absolvovaly první Bíbinu Dornovku. Byl úspěch, že ležela na boku a pěkně dlouho. Chvílemi to i vypadalo, že se jí to i líbí. Žádné kloubní problémy se nenašly, má zatuhlá ramena, asi jak brzdí u míče a možná jak blbě skáče agi. Dostala jsem za úkol masírovat jedno citlivé místo na zádech.. Za měsíc jedeme zase.

Neoficiální závody obedience

Organizátorka Romča byla moc hodná a napsala nás jako první cvičící. Potřebovaly jsme s Bíbou v 11:00 odjet do Kladna na dornovku.

Při pocvičení před začátkem Bíbí fungovala jako hodinky. V závodě to nebylo špatné, ale před tím cvičila mnohem lépe. Nemám v sobě ten vnitřní klid, jsem spíš netrpělivá, no a jaký pán takový pes. tak co bych taky chtěla, že?

V chůzi jako vždy, začala koukat na mě až ke konci. Možná, že nám bude vyhovovat víc chůze OB1, jestli se tam dohrabem. Bodíky jsme dostaly sražené za chůzi při odloženích do lehu a sedu. Přivolání byla diagonála a předsedla lehce šejdrem a k noze také. Měla štěstí, že vydržela odložená, protože za plotem prá někdo šel, někdo moc zajímav ý. Naštěstí bez psa.. jinak je fajn, když se člověk otočí na přivolání a pes už mu jde naproti.

Suprově se povedl čtverec. No a vůbec to nakonec nebylo tak hrozné. Opravdové zkoušky budou na jiném cvičáku a Bíbí tam moc ráda čuchá, tak uvidíme, jestli to ukočírujem.

Byly jsme třetí asi z 12 teamů.

Pojizeřím za sluncem 2015

Maloskalsko.

V konceptech jsem našla zprávu z loňského treku. Nějak se mi do toho psaní nechce. Ne, že by se nelíbilo, ale že je to tolik zážitků, že to vyjde na dlouhé psaní. A to je to, do čeho se mi nechce.

Letošní trek vyšel na dlouhý víkend. Což znamená, že byl až do pondělí a taky to, že v pátek byla pěkně ucpaná dálnice.  V Počernicích jsem zase nabrala Katku s Fínou a trošku jsme se táhly na Malou Skálu. Od půl páté z Prahy do sedmi až do hotelu Jizera. My tedy měly ubytovnu, ale byly jsme spokojené.Postupně se to sjíždělo a všichni nadávali na cestu, ať přijeli odkudkoliv.

V sobotu jsme asi ve tři čtvrtě na devět vyrazili na trasu dlouhou 27,5 km. Celou cestu jsem šla s Cirou a Enynkou.Trasa byla krásná, výhledy do krajiny, skalní město, upravené zahrady a renovované roubenky. Nakonec to bylo 29km, pro mě dost dlouhá část po asfaltu. Bohužel, móda cyklostezek chůzi dost znepříjemňuje. Poslední kopec dolů, byl na moje kolena zničující a palce u nohou, ty bolely snad celou cestu. Beebee hezky táhla, takže jsme si to užily a dokonce jsme byly schopné udělat ještě v neděli dva výlety. Ten první dopoledne s ostatními choďáky a druhý odpoledne už jen já a pec asi 7km nad Malou Skálu.

V poledne jsme si v Malé Skále pochutnaly na dobrém obědě. Píšu -y-, protože myslím sebe a Bíbu. Byla totiž kachýnka a ona mi s ní pomáhala. 

Večer v neděli už hodně lidí odjelo a jen pár nás zůstalo do pondělí. Tak už nechodilo v noci tolik lidí po chodbě a protože Beebee každého musí ohlásit bafnutím, bafala méně a lépe se mi spalo. V pondělí po snídani jsme se rozloučili navzájem a vyrazili všichni domů. Zrovna se Malá Skála loučila krásným počasím.

http://princess163.rajce.idnes.cz/Mala_Skala-Pojizeri_2015/

https://www.zonerama.com/inous/Album/702895