Tak nás opět čekala návštěva u veterináře. Tentokrát očkování proti vzteklině a byly jsme objednány, takže žádné velké čekání nebylo. V čekárně jsme se potkaly jen s jedním pejskem. Byl to pětiměsíční černý labrador a zdálo se, že jeho páníčci ho mají až nad hlavu. Beebee se chovala způsobně. Zdá se, že pan doktor od naší první návštěvy postupně vyměkl. Vlastně bych řekla, že Beebee ho už dostala.
Nejdříve pochválil jméno. Prý je moc šikovné a na ní se hodí. Samozřejmě jsem přiznala, že to není z naší hlavy - díky, Trauškeovi. Beebee se nechala prohlédnout, ukázala zoubky a injekce nebyla vůbec žádný problém. Spíš jí zajímaly všechny ty věci kolem. Pan doktor nám udělal radost, protože řekl to, co už dávno tušíme. Že je to příjemně sebevědomý pes, který až vyroste bude výborný bezproblémový společník, tedy společnice.
Dohodli jsme se, že v prosinci přijdeme na očkování proti borelioze a dáme čip. Také se potvrdilo to, co jsem si myslela při každém vynášení Beebee do schodů - že už je jí pěkný kus, který se pronese ---naše, tedy její váha je 9,70 kg
Ale aby té chvály nebylo příliš, tak také napíšu nějaké hříšky z poslední doby:
- už nemám stoprocentní přivolání na zahradě, protože když vycítím, že půjdu domů / a na to mám mooc dobrý čumáček/, nechci se dát chytit /atˇsi Honza ráno trošku užije, je přece lepší běhat po zahrádce než jít do školy/
-vynáším boty ze sklepa na zahradu
- už umím docela slušně anglicky, tedy podle toho, jak velkou část slovníku jsem prostudovala, v tom jsem po paničce - já angličtinu úplně žeru
- taky někdy koušu, a když se na mě zlobí, pěkně nahlas jim spílám /panička se zlobí, že na ní držkuju a musím udělat nějaký cvik např. sedni, nebo mě vyšoupne za dveře/
- na všechny pejsky, které potkám, většinou nejdříve štěkám /to já nejsem drzá, já je jen vybízím ke hře - možná/
Žádné komentáře:
Okomentovat