Maloskalsko.
V konceptech jsem našla zprávu z loňského treku. Nějak se mi do toho psaní nechce. Ne, že by se nelíbilo, ale že je to tolik zážitků, že to vyjde na dlouhé psaní. A to je to, do čeho se mi nechce.
Letošní trek vyšel na dlouhý víkend. Což znamená, že byl až do pondělí a taky to, že v pátek byla pěkně ucpaná dálnice. V Počernicích jsem zase nabrala Katku s Fínou a trošku jsme se táhly na Malou Skálu. Od půl páté z Prahy do sedmi až do hotelu Jizera. My tedy měly ubytovnu, ale byly jsme spokojené.Postupně se to sjíždělo a všichni nadávali na cestu, ať přijeli odkudkoliv.
V sobotu jsme asi ve tři čtvrtě na devět vyrazili na trasu dlouhou 27,5 km. Celou cestu jsem šla s Cirou a Enynkou.Trasa byla krásná, výhledy do krajiny, skalní město, upravené zahrady a renovované roubenky. Nakonec to bylo 29km, pro mě dost dlouhá část po asfaltu. Bohužel, móda cyklostezek chůzi dost znepříjemňuje. Poslední kopec dolů, byl na moje kolena zničující a palce u nohou, ty bolely snad celou cestu. Beebee hezky táhla, takže jsme si to užily a dokonce jsme byly schopné udělat ještě v neděli dva výlety. Ten první dopoledne s ostatními choďáky a druhý odpoledne už jen já a pec asi 7km nad Malou Skálu.
V poledne jsme si v Malé Skále pochutnaly na dobrém obědě. Píšu -y-, protože myslím sebe a Bíbu. Byla totiž kachýnka a ona mi s ní pomáhala.
Večer v neděli už hodně lidí odjelo a jen pár nás zůstalo do pondělí. Tak už nechodilo v noci tolik lidí po chodbě a protože Beebee každého musí ohlásit bafnutím, bafala méně a lépe se mi spalo. V pondělí po snídani jsme se rozloučili navzájem a vyrazili všichni domů. Zrovna se Malá Skála loučila krásným počasím.
Žádné komentáře:
Okomentovat