Leden

Nový rok se rozeběhl a my stále chodíme každý den na procházky, potkáváme stejné kamarády akorát v různém počtu. Kamarádka Mija ze zahrady, kolem které chodíme a o které jsem už psala, skončila náhle svůj psí život. Přestala žrát a veterinář ji uspal. Je tam i podezření na otravu. Chudák, takový hodný pes. Bíba taky venku sežere na co příjde a kdyby chtěl někdo pejskům ublížit, měl by to jednoduché.
Minulou neděli ráno jsme byly na agility. Byla to docela legrace, protože se v tom sněhu hrozně blbě běhalo. A také jsem zjistila, že to s tím přivoláním není tak úžasné, jak jsem se domnívala. Kolega Pepa lákal svoji malou kníračku Máju úžasným pískacím míčem. Viděla jsem na Bíbě, jak v ní roste touha, ten báječný míček získat. Taky se jí to povedlo. V nestřeženém okamžiku přiskočila k Máje a míček jí vyrvala z huby....a ohluchla. Byla neodchytitelná, nechtěla ani pamlsek a celý měkký míček si narvala do huby. Nakonec se přede mnou schovala do tunelu. Pak už to bylo jednoduché. Do jedné díry v tunelu se pustil Barney, který po té pískací potvoře taky moc toužil a ke druhé se postavila panička, která toho psího neposluchu hned vytahala za kožich, jen co vystrčil čumák. No a pak, že se nic neděje, že jo.
Dnes jsme se dobrodily na cvičák a zkusily, tedy Beebee zkusila vyštěkat figuranta a taky si kousnout. Byla mi pěkná zima, protože po včerejšku boty asi pořádně neproschly a dnes v nich úplně čvachtalo.