Už 10 let máme doma kocoura Myšku. Jméno dostal, protože když jsme si ho přinesli, byl malinký na dlaň a šedivý jako myška. A ke všemu jsme si mysleli, že je to kočička. Teď je mu tedy deset a je to tlustý vykastrovaný kocour. Od malička se mu špatně dýchalo, takže prohánění od štěňátka by mu asi nedělalo moc dobře. Doufali jsme, že si kocour zjedná respekt a budou se s Beebee tolerovat.
Od začátku jsme je vždy na chvilku začali seznamovat. Beebee na něho štěkala a obíhala ho, ale spíš to byla výzva ke hře. Kocour chvilku seděl a pak pomalu začal ustupovat. To udělal asi chybu, protože když rádoby důstojně odchází, Beebee je mu v patách. Teď je velmi opatrný a hodně se všude rozhlíží. Beebee už většinou neštěká. Už se několikrát stalo, že Beebee přilítla na zahradu, kde on na zemi spal, ale protože jen upřeně civěl a ani se nepohnul, ona si ho vůbec při svém řádění nevšimla. Na vzájemné pachy si už asi zvykli, tak se to časem snad nějak podaří.
Na co si ovšem naše Beebee zvykla velmi rychle, je kocourova miska v bytě mých rodičů v kuchyni v přízemí. Jednou nebo dvakrát se jí podařilo vyluxovat zbytky. To se poměla, protože náš sedmikilový Myška dostává od mé mamky papat konzervičky a aby to neměl tak fádní, má v tom ještě šunčičku. Beebee teď předvádí následující číslo: Na zahradě běhá za míčkem, najednou nechá míček míčkem a začne zdrhat na opačnou stranu. Vyběhne schůdky, vlítne do garáže, vyběhne příkré schody do prvního patra a přes halu hurá do kuchyně. Ten, kdo je s ní zrovna venku jí doběhne až u misky. Teď už prázdné, protože my jsme taky dost chytří. Akorát, že mi kazí mé úsilí o to, aby neběhala do schodů . Já ji padesátkrát denně nosím ze schodů a do schodů a ona si pak takhle lítá. Teď se ochladí a dveře do domu už budou zavřené, tak mlsná chytračka bude mít šmitec.
Žádné komentáře:
Okomentovat