Naše cesta do Slabec zanechala v Beebee hluboký dojem, čehož bych si normálně nevšimla, kdyby najednou nezačala nastupovat do aut. Šly jsme z vycházky a na kopci na samotě přijela právě dcera majitelů autem domů. Známe se, protože jí učím, ale Beebee ji viděla poprvé. To jí ovšem nevadilo, běžela k ní a začala se kolem ní motat. Na zavolání Beebee pěkně přiběhla zpět, ale protože se kolem auta dělo něco moc zajímavého /byly otevřené oboje dveře na straně od nás a vyndaval se nákup/, Beebee to odběhla zkouknout. Pak už to byl jen mžik, Beebee přes sedadlo řidiče vlezla na sedadlo spolujezdce a spokojeně tam zaparkovala : "Kde jste všichni? Nasedat a jedem na výlet." Doběhla jsem s velkou omluvou a Bíbu vytáhla ven. Naštěstí vůbec nic nezmazala, což byl neuvěřitelný zázrak, protože pár minut před tím si hrála na bahňáka v loužích./Teplota stoupla nad nulu, začíná nám být vedro./
Říkala jsem si: "Počkej, mrško, já si tě ohlídám." No, nepovedlo se hned další den jen o kousek dál. Pán má naštěstí také pejsky, takže Bíba za volantem jeho Favorita, mu nevadila a měl z toho srandu. A až bude příště nějaké zaparkované, otevřené auto v dohledu, mrška musí na vodítko.
Žádné komentáře:
Okomentovat