Ještě jsem zapomněla napsat jednu věc. Jakmile hárání skončilo, z Beebee je zase stejný poděs jako před tím. Takže moje radost z pejska, který celý večer leží pod stolem a sleduje mě zvlhlým pohledem, byla jen časově omezená.
Pejsek už zase leží jen krátkou chvilku, mění místa a lítá po celém domě, aby mu někde něco zajímavého neuteklo. Upřímně řečeno takhle je to přesně ona, zvědavá mrška a už si nás tak vychovala, že by nám to její šurdění i chybělo.
Vztah s kocourem se zase posunul dál. Kocour nikam neprchá, na Bíbu žárlí, takže v její přítomnosti se předvádí, jak se umí dobře mazlit. Dokazuje si důležitost, takže pije z její misky a když může, žere i její granule. Dnes ležel v obýváku na koberci na zádech, se všema čtyřma nahoře a vůbec mu nevadilo, že Beebee kolem něho chodí. Asi už zapomněl, že ho Beebee včera zvrhla ze skříňky v prádelně i s košem, ve kterém spal.
Žádné komentáře:
Okomentovat