Silvestr

Tak už je to za námi. Člověk to všechno připravuje, nakupuje, vaří a peče a najednou se těch pár dnů přehoupne a už je tu nový rok. O půlnoci jsme šli za Beebee do sklepa. I když kolem to docela bouchalo, ve sklepě to naštěstí nebylo tak strašné. Beebee se normálních ran vůbec nebojí. Ani teď to nevypadalo, že by se bála, jenom byla samozřejmě vzhůru a strašně opravdu strašně ráda, že nás vidí. Hned nám cpala do rukou pískací gumové kuře, jako že se budeme přetahovat, a byla tak šťastná, že se do tlamy snažila nacpat najednou i kuře i tenisák. S tenisákem si po podlaze pinkala úplně stejně jako to dělá náš kocour Myška. Od toho to ale nemá, protože ten si před Beebee rozhodně s ničím nehraje. Ten za ní sice zvědavě chodí, ale když vzbudí její pozornost, snaží se být neviditelný.