Vycházky

Na vycházky chodíme poctivě většinou dvakrát denně. Protože se letos povedlo, že skoro každý den začínám v práci později, většinou i teď v zimě chodíme ráno za světla, nebo se alespoň za světla vracíme. Naše ranní procházky do polí mám moc ráda, protože venku nikdo není a nemusím mít obavy, odkud vyběhne nějaký velký zlý pes nebo vyjdou lidé, kteří zase pochopení pro pejska vůbec nemají.
Odpoledne to je někdy trošku zmatek. Člověk musí být stále ve střehu, hlavně o víkendu, protože místa, kam chodíme jsou oblíbená i ostatními pejskaři, ale také cyklisty, čtyřkolkáři a teď v zimě i běžkaři. Copak Beebee, to je zlatíčko, ta se drží stále blízko a nikam neutíká.Ale dobrman Elvis, i když je opravdový dobrák, má rádius poněkud větší a musí být stále pod kontrolou, protože chvilička zaváhání znamená, že zmizí z dohledu. On se zase za moment vrátí, ale mohl by někomu způsobit infarkt, když by od někud najednou vyběhl.
Elvis šel teď v sobotu jako velký paša. Měl s sebou totiž pěknou dámskou společnost. Kromě Beebee ještě pětiměsíční výmarskou ohařku Ginu a její spolubydlící kokršpanělku Elsu a potom se k nám přidala čtyřměsíční erdelterierka Claris /je už vysoká jako Beebee, tohle jméno je opravdu moc pěkné pro fenku - tak třeba příště ve vrhu C by se mohlo hodit/.Tak to už byla slušná psí školka. Protože jsme měli klíče, šli jsme pejsky pustit na cvičák, aby se tam porozlédli a seznámili s prostředím. Tam se zase ukázalo, jaký je Elvis nebezpečný dobrman. Přišla tam dívka s moc pěkně vycvičeným pejskem. Byl to přerostlý jorkšír, oblečený v modré kombinéze. Elvis se ho pořád snažil očuchávat, ale jorkšír toho měl rychle dost a s hlastým štěkotem hnal před sebou prchajícího dobrmana přes celý cvičák. Byl to pohled pro bohy - prcek v kombinéze žene halamu.
Opět mě čekala nepříjemná záležitost. V rámci vážení jsem musela vlézt na váhu.... a to teď po Vánocích, brrrrr. Beebee má 18 kg, kolik to bylo dohromady raději neudávám.